Jablomann: Souboj čerstvých moštů, lahodných šťáv a vykvašených ciderů

Občas je potřeba vypnout hlavu, nic neřešit a jenom si závod užít. Přesně pro tyto účely objíždím „pouťáčky“. Žádný stres a velká očekávání. Proto, když jsem dostal pozvánku na 1.ročník Jablomanna od hlavního organizátora Víti Stránského, moc dlouho jsem nemusel zvažovat. Jiné závody v programu nebyly, takže proč ne?

Závod se konal v Jablonném nad Orlicí, odkud pochází i můj legendární spolubydlící z vysoké školy Jan Svoboda. Mimo jiné právě Jenda, mě před 10 lety přivedl do YOGI racing teamu Ostrava, za který oba i nadále jezdíme. I když tvrdí, že už nejezdí, tak stále umí hrábnout do kytary a věřím, že by mě při dobrém rozpoložení hvězd dokázal v cyklistice porazit. Zde se však závodilo v triatlonu, takže jsem měl lehkou výhodu. Jenda (místními známý pod nickem „Vodka“) se před závodem považoval za pouhého komparzistu, ale správně dodal: „I komparzista může mít roli, která je vidět!“


Závodilo se na tratích 0,3 – 14 – 5 km a vzhledem k tomu, že se jednalo o první ročník, tak organizátoři rozhodně nic nepodcenili. Hlavní závod omezili na 100 startujících, což se hned vyprodalo. O závodu informovali do místních deníků, ale byli aktivní i na sociálních sítích. Zajistili čipovou časomíru, super speakra, DJ podbarvujícího celou akci a zároveň pokračujícího do 4:30 ráno dalšího dne. Zajistili i pestré startovní pole viz. Tomáš Slavík - fourcross, Lukáš Kristejn - biatlon nebo Vlastimil Vávra – komentátor na ČT sport. Na první ročník opravdu všechna čest a jsem zvědav, kam to chtějí dál posouvat.


Start byl vypsán na 10:00. Do míst závodu jsem přijel chvíli po 8. hodině, protože jsem si chtěl projet jedno kolečko silniční cyklistiky, které mělo být techničtější a znalost trati mohla být zásadní. Rozjetí jsem absolvoval společně s Jendou a byla to rozhodně dobrá volba. Klasická registrace s obdržením vynikajícího jablečného moštu, uložení věcí do depa a obdržení hned 2 čipů na každou nohu jeden. Důvodem byl předpoklad organizátorů, že se bude hodně finišovat do posledních metrů a chudák ten, který by vykopl špatnou nohu k časomíře. Takhle to byla opravdu pohoda :-). Před samotným startem následovala rozprava a požehnání všem závodníkům od místního faráře.

Plavba – 300 m ve dvou okruzích v místním tyrkysově čistém koupališti s maximální hloubkou 1,3 m. Plavalo se do trojúhelníku po levé ruce okolo štaflí. Po zpětném zvážení se jednalo o ty nejhezčí bojky, které jsem kdy obeplavával. V případě prvních dvou bojek se jako těžítko využilo místních děvčat v plavkách. Třetí bojka byl místní borec, takže zde jsem tak nadšen již nebyl, ale dobrý. Neopreny zakázány a teplota vody osvěžující, bez větší specifikace. Vzhledem k předejití větší mely na startu se startovní pole rozdělilo do dvou skupin. První byla tvořena výhradně z mužů: čerstvý mošty (15-29 let) a hustý sirupy (30-39 let). Druhá vlna startovala po doplavání posledního plavce z první vlny a obsahovala vykvašený cidery (muži 40-50let), uleželý calvadosy (muži 50+), lahodné šťávy (ženy do 35 let) a marmelády s příběhem (ženy nad 35 let). Hned po startovním výstřelu jsem skočil do vody a zahájil cestu za dominantním plaveckým výkonem. Pravda, více jak polovina startovního pole plavala prsa, ale i tak jsem měl radost, že letos poprvé vylézám první z vody. Druhý Jan Pochobradský ztrácel okolo 40 vteřin a za ním již vylézalo startovní pole více pohromadě.

Cyklistika – 14 km okruh s převýšením 300 m. Na kolo naskakuji první a mám v plánu tuto pozici udržet ideálně až do cíle. Vím, že běh dnes nebude moje nejsilnější stránka, takže kolo musím jet do plných! Prvních 6 km je stále lehce do kopce proti proudu Orličského potoka. Nic technicky náročného, prostě jenom šlapete do pedálů. Super bylo, že před prvním (i posledním) závodníkem jelo auto. Po 6 km následovala otočka o 180° a cca 1 km návrat. Zde byla možnost zkontrolovat průběžné dění závodu za mnou. Na druhou příčku se postupně propracoval sám jedoucí Pavel Pešek a kousek za ním byla trojice závodníků, kterou táhl Jenda. Náskok jsem odhadl okolo 60-75 vteřin. Následoval nejdelší cca 1,5 km dlouhý kopec s vtipnými popisky na zemi. Dobře, že jsem si projel trať před závodem, protože v průběhu jsem si popravdě ničeno nevšiml :-(, ale dobrý nápad. Po zdolání tohoto kopce se již převážně klesalo až do cíle. Sjezd však byl místy dost technicky a pár zatáček bylo ještě na mokrém, takže jsem se raději se svojí technikou nikam nehnal a jel na jistotu. Po závodě mě pobavila slova několikanásobného Mistra světa ve fourcrossu Tomáše Slavíka: „To byla nebezpečná trať, co?“ Na to, že seskakuje 10m skály a jezdí 60 km/hod mezi stromy v lese, tak mi to zas tak hrozný nepřišlo… Nakonec udržím průběžnou 1. pozici i do 2. depa a za mnou je naštěstí díra. Můj náskok byl okolo 90 vteřin na stále osamoceně jedoucího Pavla Peška. Při zpětném prozkoumání výsledků jsem zjistil, že i cyklistický čas jsem zajel nejrychleji, ale o pouhou 1 vteřinu před Vlastimilem Vávrou. Evidentně kluk do studia na komentování jezdí na kole.

Běh – 5 km v jednom trailovém okruhu se 150 nastoupanými metry. Hned při výběhu z depa byla první občerstvovací stanice, kde samozřejmě nemohla chybět jablka, ale dostal jsem chuť na podávaný čerstvý krásně pocukrovaný jablečný štrúdl. No nic budu muset do toho šlápnout a doufat, že to závodníci nevyžerou! Po prvních 500 m po asfaltu se naběhlo do terénu, z kterého jsem byl popravdě zaskočen. Dle instrukcí jsem si raději vzal trailový model závodních bot Mizuno a byla to správná volba. Trať byla místy podmáčená a za kvalitní vzorek a stabilitu bot jsem byl rád. Nahoru – dolu – nahoru – dolů. Opravdu členitý terén s perfektním značením a dobrovolníky na každé křižovatce. Zhruba v polovině trati byla druhá občerstvovačka a poslední možnost zjistit, jak jsem na tom. Byl jsem trochu zděšen, protože můj náskok činil pouhou 1 minutu na Pavla, který běžel svižně a vypadal dobře. Za normální situace bych byl v klidu, ale od ME ve Walchsee mám problémy se zadním stehenním svalem a nemohl jsem tedy do toho moc šlapat. Ukrajoval jsem tedy další metry a hlídal stav za mnou. Naštěstí můj náskok byl dostatečně komfortní a soupeři v 2/2 běhu začali zpomalovat. Při vběhu do Jablonného jsem si popravdě užil půlkolečko na městském atletickém stadionu s nezaměnitelnou vůní tartanu po dešti a pak si již mohl vychutnat cílovou rovinku v pozici celkového leadra závodu. V závěrečných metrech zakusuji jablko a zvedám ruce. Je dobojováno!!! Pozice favorita obhájena. Na 2. místě zaslouženě dokončuje Pavel Pešek a díky suverénně nejrychlejšímu běhu dne (naložil mi 90 vteřin) bere 3. místo Lukáš Kristejn, všechna čest. V úvodu zmiňovaný Jan Svoboda díky super chodeckému výkonu (nevěděl, že může běžet) bral celkové 9. místo a Tomáš Slavík dokončil jako 33. a prožil své triatlonové odpanění.

Celá trať byla perfektně zajištěna a označena. V kritických zatáčkách dokonce čekali připraveni zdravotníci s rychlou. Ať se mohou orgány rovnou zatepla přehodit :-). Kombinace silničního kola a trailového běhu také není tak úplně častá a má své kouzlo. Bohužel jsem musel předčasně odjet a nemohl se zúčastnit slušně se rozjíždějící afterparty, což mě mrzí. Na druhou stranu jsem opravdu ocenil rychlost celého realizačního týmu pro realizaci vyhlášení o chlup dříve. Ceny ve formě podpalového dřeva, rychlovarné konvice, vstup do fitness v Žamberku a okurková šťáva najdou dozajista svoje uplatnění. Hlavní trofej pro vítěze ve formě skleněného zrcadla s popiskem: "Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejrychlejší?" už visí u vstupních dveří. Občas je potřeba vypnout a závod si užít. Jablomann splnil očekávání na 100%.

Nyní je na programu potřebná dovolená bez kola, plavek a běžeckých bot. Na týden se jedu společně s Karčou zavřít někam do Slovinských hor. Zde vymyslím i ideální scénář závodů na druhou polovinu sezóny. Co je však již nyní jisté je moje obhajoba vítězství na MEGATLONU 17.7. v Jičíně.