Hostěnický triatlon: Tady je jenom jeden KRÁL

Taková moje letní klasika. Statistika věda je, ale 8 startů = 8 vítězství není zas tak složité na pochopení. Premiérově jsem zde startoval již v roce 2010. Hostěnický triatlon spadající se seriálu závodů Král Středohoří rozhodně patří k mým nejoblíbenějším závodům a vždy se sem rád vracím. Letos to bylo však vyšperkováno jubilejním 20.ročníkem a organizátoři k závodu přistoupili ještě více zodpovědně než v letech minulých. Pozvali všechny vítěze z let minulých, kombajnem posekali louku s kapacitou 5 000 aut, zajistili zbrusu nové plavecké bojky, dorazil štáb ČT, osvědčený komentátor Patrik Pátek, profi fotograf Pavel Bauer a afterparty s živou hudbou až do ranních hodin. Co chceš víc???

Moje články již začínají být trochu monotónní. Ideálně to vypadá nějak takto: „Plavání v popředí, na kole první skupina a na běhu jsem všem utekl.“ Proto popis závodu nebudu moc rozvádět, ale u každé disciplíny uvedu tréninkový motiv, který jsem šel v posledním týdnu před závodem s cílem lehkého vyladění právě na tento závod. Někdo bude souhlasit a vyzkouší, jiný si poklepe na čelo a zvolí odlišnou cestu. To již nechám na vás…

Start je zde vždy až v 15:00 (letos 15:10), takže díky nedaleké vzdálenosti jsem měl volné dopoledne a plně jej využil na závodní přípravu. Před snídaní jsem se šel rozklusat a vložil ABC i rovinky (4km). Následně jsem skočil na zlepšení aerodynamiky za klukama do Brotherhood Barber Shopu a plynule přešel do bazénu, kde jsem se 1km rozplaval. Následoval oběd (meruňkové knedlíky) a naházení věcí do auta. Těsně po 14:00 jsme společně s Karčou na jezu v Hostěnicích. Registrace, uložení věcí do depa a při rozpravě se navlékám do nové kombinézy od 2XU. Dnes absolvuje první ostrý test. Promažu vazelínou a skočím do již ověřeného neoprenu 2XU PRO. Na protější břeh řeky Ohře se rozplavu a čekám společně se 122 závodníky na startovní povel. Kde hledat favority? Nejvíce jsem osobně počítal s Otou Ottenschlägerem, Petrem Cmuntem (vítěz 2019), Petrem Minaříkem (vítěz 2006) a nemohu zapomenout na Rudu Cogana (vítězství 2016 – 2018). Na druhou stranu jsem již pochopil, že vždy může někdo překvapit a není dobré nikoho podceňovat.

Plavání – 400m se plave v řece Ohře. Prvních 200m je proti proudu a zpět na start. Stav vody byl nižší, ale kvalita na české poměry nadprůměrná. Takže chválím kluky nejen za super nové žluté bojky (výborně viditelné), ale i vyčištění řeky Ohře :-). Teplota vody byla 21°C a organizátor ponechal neopreny povolené. První vlna v 15:00 patřila celkem 21 štafetám a o 10min později jsme vystartovali my. Hned od startu jsem se usídlil na špici společně s Adamem Skořepou. Společně jsme něco naplavali v Nové Pace, takže jsem nebyl zas tak překvapen. Adam chytře zvolil lepší stopu na první bojku i při výlezu z vody, a tak zaslouženě ukořistil nejrychlejší čas plavce. Já jsem s ním vylézal bok po boku a se ztrátou 7 vteřin za námi byl Petr Veselý. Další pronásledovatelé již zaostávali více. Plánoval jsem lehce pronásledovatelům cuknout, ale důležité bylo, že jsem stále v kontaktu s čelem a hlavní esa mám stále v rukávu.

Můj tréninkový motiv, který jsem v týdnu 2x zopakoval byl:

10x 50VZ – I. ostře pod 35´´, II. tempově okolo 40´´, start 50´´


Proč? Závod není zas tak dlouhý, takže není potřeba úplně naplavávat. Navíc je moje plavecká forma spíše průměrná, takže jsem se nechtěl zbytečně trápit. Vždy je důležitý start, který musí být trochu přepálený a následné chycení standardního tempa.

T1 – Depo je lokalizováno na nedaleké louce, kde má každý závodník dle svého čísla přidělené místo na stojanu. Netradiční je přeběh uzoučké hráze hned po výlezu z vody. Každý rok čekám, kdy spadnu zpět do vody, ale letos se mi to naštěstí nepovedlo. V průběhu přeběhu svlékám do půli těla neopren. U kola nandávám helmu a současně se kompletně zbavuji neoprenu. Díky nejrychlejšímu 1.depu se katapultuji na průběžné 1.místo. Adam je mi hned v patách…

Cyklistika – 1 okruh dlouhý 23km. ½ je naprosto rovinatá a 2/2 již lehce zvlněná, ale nic extrémního. Trať dobře značena a na všech křižovatkách dobrovolníci z řad místních hasičů. Úvodních 100m je po štěrkové cestě, takže vždy trochu nervy, zda-li neprorazím duši, ale i zde mám štěstí. Jedu však hodně zadrženě, a tak jsem Adamem dostižen. Jistota je však jistota a úvodní defekt by nebyl příjemný. Na asfaltce donavleču a dotáhnu tretry DMT. Jednou se s Adamem protočíme na špici a následně odpadne. Původní plán byl, že prvních 10km pojedu osamocen podlahu. Po nejdelším stoupání se ohlédnu a vyhodnotím situaci. Proto jsem pro letošek místo klasické silničky zvolil časovkářský speciál v plné palbě. Zalehávám a jedu. V Brozanech periferně vnímám závodníka za sebou a říkám si, že Adam je zpět. Při ohlednutí zjistím, že to není Adam, ale výborně jedoucí Petr Veselý. Vypadá silně a tak opět měním plán a začínáme vzorně střídat cca 30vteřinové špice. Spolupráce se vyplácí a postupně navyšujeme náš náskok. Nevymýšlíme žádný ptákoviny a spolu dojíždíme i do T2. V 2/2 jsme již lehce povolili, takže jsem měl prostor se i napít, ale přilepený gel od Inkosporu jsem nakonec ani nevyužil.

V úterý jsem společně s cyklisty v Jičíně absolvoval následující:

2hod kolo po relativní rovině s vložením 3x 10min kolotoč v nadzávodním tempu, 30-45´´ špic, ve 4 lidech, pauza 10-15min volné vyjetí


Sice jsem chtěl jet v závodě sám na čele, ale počítalo se i s variantou kolotoče v případě dostižení. Proto bylo potřeba roztočit nohy do nadzávodního tempa a opět se zorientovat v balíku. Další přínos v potrénování srdce na rychlou regeneraci mezi úseky na špici a odpočinkem na zadních pozicích.

Skupinka pronásledovatelů


T2 – Naštěstí i při návratu zpět je ke mně šotolina přívětivá a nekomplikuje mi cestu za vítězstvím. Depo si mazácky pohlídám a jdu do něj z první pozice. Vzhledem k odjezdu na soustředění hned druhý den po závodě a náskoku na největší běžecké favority se zdržím v depu více než je nutné a beru si ponožky. Následně skočím do nových Mizuno Rebellion a již za běhu nandávám óčka. Díky tomu Petr opouští depo jako první s nepatrným náskokem.


Běh - 1 okruh o délce 5,8km. 1,5km je převážně do kopce + 1km seběh + zbytek rovina. 90% asfalt + 10% lesní zpevněné cesty. Občerstvovačka hned za depem a na metě 3,5km. Nejkritičtější místo závodu z hlediska bezpečnosti je křížení běžců a cyklistů v úvodu běžecké disciplíny. Naštěstí mě nikdo nesmotal a já si zároveň kontroluji aktuální situaci za námi. Ihned v úvodu se dostávám před Petra, a když zjistím, že náskok na pronásledovatele (5členná skupinka – Rudolf Cogan, Jiří Kala, Jaroslav Hendrych, Petr Cmunt…) je téměř 90 vteřin, jsem naplněn vnitřním klidem. Kopec ještě běžím ostře, ale následně přepínám do modu „jistota“. Nejsem Lukáš Kočař a nepotřebuji vyhrát o 10minut a překonat traťový rekord :-). Stabilizuji se na pro mě komfortním tempu meziprahu a s přehledem dobíhám do cíle. Připisuji si 9. vítězství na tomto podniku a již tradičně v cílové rovince vyhlížím Karču, ale i Michala Richtras pivkem pro šampiona. Druhé místo zaslouženě udrží Petr Veselý a díky druhému nejrychlejšímu běžeckému času dne bere bronz Petr Cmunt (nejrychlejší běžec byl Oto Ottenschläger). Nepolulární bramboru bere do půli těla obnažený Rudolf Cogan.

Standardně bych volil trochu jinou vylaďovací variantu tréninku, ale vzhledem k tomu, že minulý víkend byl závod a i zde jsem musel počítat se zátěží na úrovni ANP. Zvolila se tedy meziprahová intenzita:

4x 2km v tempu 3:40-3:45min/km, pauza 400m MK za 1:40min

Jako každý rok to bylo super kluci a všechna čest!!! Opět jste závod posunuli o další level. Bohužel jsem musel zbaběle utéci a nezúčastnil jsem se afterparty, která byla určitě monstrózní, ale slibuji, že při svém 10. vítězství budu akci ukončovat! Domů jsem si odvezl 5kg česneku, takže upíři jsou na další rok pasé. Nyní ukončuji svoji závodní šňůru, která odstartovala 24.4. aquatlonem v Praze a od té doby jsem neměl víkend bez závodu. Aktuálně již jsem v Livignu a zde se koncentruji na jeden z vrcholů této sezóny Mistrovství Evropy Xterra Prachatice 13.8. Uvidíme, jak to dopadnu…

Celkové pořadí nejlepší trojice