Víkend byl nabitý závody, které jsem měl v hledáčku. Už jsem pochopil, že někdy je méně více, a proto jsem zvolil jenom jeden. Konal se Český pohár v terénním triatlonu Most, ale přednost dostal domácí závod v Dřevěnicích. Dřevěnický Rykot slavil 16. ročník. Bohužel prakticky jediný triatlon pořádaný v okolí Jičína. Sešla se zde lokální špička, počasí přálo a tratě jsem měl naježděné jako nikde jinde. Loňská obhajoba vítězství mohla začít.
Ráno se probouzím bez budíčku a s čistou hlavou. Dopoledne se ještě stihnu rozklusat v lipové aleji a jako pace makera beru Karči synovce Radima, kterého na prodloužený víkend hlídáme. Poobědvám palačinky a s 2hodinovým předstihem jedu na start. Po pár šlápnutích jsem dojet jedním z favoritů Martinem Kubíčkem a Ondrou Pitthardem. Cesta tedy rychle uteče. Registrace, polepení kola, a ještě jednou si jdu projet technickou část cyklistiky v lese. Přes noc sprchlo, takže počítám s blátem a chci se ujistit v dobře zvolených stopách na závod. S čočkami a ve světlých brýlích se rázem jede lépe. Hodina do startu a já mám projeto. Kolo i já sice můžeme do pračky, ale to musí chvíli počkat. Uložím věci na běh do druhého depa a společně s doprovodem se přemístím na start k nově zrevitalizovanému rybníku Hlíza, který je vzdálený cca 1 km od centra závodu na volejbalových kurtech v Dřevěnicích. V prvním depu přilepím na kolo jeden gel, zacvaknu tretry do nášlapů a do helmy zastrčím brýle. Nasoukám se do závodní kombinézy a jdu zjistit, kudy se plave. Není úplně nejtepleji, ale voda má příjemnou teplotu, takže jsou neopreny zakázány. Rozplavání však vypouštím, protože nechci promrznout ještě před startem. Společně s dalšími 62 závodníky se po kolena vyskládáme do lajny na břehu a čekáme na start, který se uskuteční ve 14:00.
Oběd, T1 a T2
Plavání – 1 okruh o délce 400 m. Celkem bylo na rybníku umístěno 5 krásně svítivě růžových bójek, takže nebyl problém s orientací. První čtyři se plavaly po levé ruce a poslední po pravé. Startuji z první vlny, a i přes slíbené pohlavky od pana Navrátila, jsem ani jeden nedostal. Po úvodním skoku na rozdíl od konkurentů, kteří skáčou i nadále, já plavu. Postupně se ke mně z pravé strany přidává svěřenec Jan Berka a zleva jsem okupován již zmíněným Martinem. Nemůže chybět ani domácí legenda Ruda Cogan, který je 100 % v mých nohách. Na první bójce jsem již první a začínám startovní pole natahovat. Konečně jsem se zvládl v průběhu týdne rozplavat a je to znát. Plave se mi dobře, mám správný rytmus a v rukách je síla. Tempo je slušné, a tak se postupně vzdaluji zbytku startovního pole. Moje předzávodní taktika vychází. Voda je na místní poměry čistá a pravděpodobně i pitná, ale raději nezkouším. Na třetí bójce kontroluji svůj náskok krátkým přechodem na znak. Ten je již nyní značný. Kéž by to takto šlo vždy… Vodu nakonec opouštím osamocen na prvním místě s náskokem 50 vteřin na Martina Kubíčka a Matěje Valtra.
T1 – V depu není důvod na zdržení. Na hlavu našteluji helmu. Plavecké brýle, čepičku a ručník na nohy hodím do pytle. Beru kolo a peláším pryč. Soupeři se stále sekají s vodou.
Cyklistika – 19 km MTB je rozděleno do 2,5 okruhů. Já mám pracovně trať rozdělenou na třetiny. 1/3 rovina po asfaltu – 2/3 technika v lese s výjezdy a sjezdy – 3/3 rychlé lesní cesty s blátem a houpavým profilem. Celkem 2x projíždíme druhým depem, které se musí kompletně proběhnout a až následně může závodník zpět naskočit na kolo. Profil je opravdu rozmanitý a závodník se rozhodně nenudí. Míst na odpočinek je málo a trať závodníka prověří po všech směrech. Já na nic nečekám a chci si prvenství udržet i v této disciplíně. V průběhu rovinatějších úseků dotáhnu tretry a již se plně věnuji cyklistice. Díky pestrosti trati vše rychle utíká a já v průběhu 1,5 kola navýším svůj náskok na 1,5 minuty. Za mnou jede trojice závodníků Cogan, Berka a Kubíček. Ti naštěstí moc nespolupracují a každý jde ve své dominantní části dopředu. Po trati je dostatek zvědů, takže mám perfektní informace o průběhu. Nakonec v posledním kole trochu povoluji a jedu hlavně jistotu bez větších rizik poškození sebe nebo materiálu. V závěrečných kilometrech po asfaltu se ještě posilním gelem a jsem připraven na běh. Cíl se vydařil a já udržel sólo jízdou náskok na své pronásledovatele.
Trať je z části vedena po opravdu precizním okruhu XC Dřevěnice
T2 – V druhém depu odkládám kolo a MTB tretry měním za závodky od Mizuno. Okolo pasu natáhnu gumu s číslem a již za běhu nandávám kšilt a čisté brýle. Za mnou je to však zajímavé. Jako druhý dokončil cyklistickou část Ruda pronásledován Honzou, který ztrácel okolo 10 vteřin. S 30-40vteřinovým odstupem je zde Martin Kubíček s Kubou Kosinou. Schyluje se k velké běžecké bitvě.
Běh – 4 km se běží v jednom hodně poctivém okruhu. Úvodních 700 m se běží po relativní rovině a zpevněné cestě. Potom to však začíná. Následuje výběh nad lom u rybníku Hlíza, který jsem i letos šel pěšky. Nahoře je důležité rozmotat nohy a začít znovu běžet. Terén se rychle mění a je zde opravdu všechno. Lesní šotolinové vesty, běh hlubokou trávou, vyjeté rozblácené cesty od traktorů, přeběh dřevěného mostu, klasické lesní pěšinky po mechu, kapradí a jehličí, cílová rovinka po asfaltu. Stejně je tomu i s profilem, ale po úvodním výběhu lomu je to nejhorší za námi a již se příjemně houpeme nahoru-dolu. Nikdo se nepřibližuje, ale i tak se snažím držet vysoké tempo. Závod je nejlepší trénink a dnes se vzhledem k předcházejícím tréninkovým dávkám cítím dobře. První místo asi opravdu dává křídla nebo druhý motor. Po nějakých 2,5 km špatně došlapuji, ale naštěstí stihnu kotník odlehčit. Orientační běh mě naštěstí pár šikovných věcí, které se nezapomínají naučil. Od této chvíle se zklidním a přestanu zbytečně tlačit na pilu. Hlavní závody druhé poloviny sezóny jsou jinde. Kontrolovaně tedy pokračuji dál a díky komfortnímu náskoku mám i dostatek času zastavit na občerstvovací stanici necelý 1 km před cílem. Využiji pouze vodu na ochlazení a omytí zabláceného obličeje. Byla zde však i slivovice, kterou se zvedajícím se žaludkem odmítám a nechávám závodníkům za sebou. Po vítězstvích v letech 2009, 2020 a 2022 připisuji i to letošní a úspěšně obhajuji.
Druhé místo díky nejrychlejšímu běžeckému času dne zaslouženě vybojoval valdický Martin Kubíček a potvrdil roli spolufavorita. Zaostal za mnou 40 vteřin. Jako třetí se k radosti místních v cílové rovince objevil polonahý Ruda Cogan se ztrátou dalších 40 vteřin. Dalších 40 vteřin za Rudou zaostává Honza Berka.
Age-group 30-39 let
Závod jsem zvládl ve stylu „one man show“ a nikomu nedal příležitost mi moji cestu zhatit. Zároveň jsem měl možnost otestovat nové MTB tretry, pláště a plavecké brýle. Vše potvrdilo plnou funkčnost a já se těším na další závody. Aleš Bílek s týmem nejbližších přátel odvádí špičkovou práci. Tratě již v průběhu týdne vysekal, upravil a označil, zajistil nové bójky, na každou křižovatku umístil dobrovolníky, aby předešel případným kolizím nebo bloudění závodníků. Je zde hodně práce, kterou závodník nepostřehne, ale důležité je vždy bezproblémové projití závodem, a to se podařilo. Samozřejmě je potřeba poděkovat i partnerům závodu DMA, Enika, Staving Valdice s.r.o., Cyklo point Jičín, Fit Club Jičín, Vývařovna Kuželka, rodina Endrysova a Královéhradecký kraj. Startovné je symbolické a zdaleka by nepokrylo závodní náklady. Škoda nižšího množství účastníků, ale věřím, že při vytrvání si závod získá přízeň a jeho zlatá éra ještě přijde. Nastupoval jsem jako jasný favorit, ale není vždy lehké naplnit očekávání. Jsem rád, že jsem to dokázal.
Dalším závodem bude již moje klasika, kde se pokusím usilovat o celkem desáté vítězství. Hostěnický triatlon je jasná volba na tuto sobotu. Vše bude okořeněno pikantním soubojem přesně po 10 letech mezi Michalem Navrátilem a Honzou Medlíkem. Vážně se na tuto akci těším!!!
Comments