Závodník bez cíle je ztracen. Mým cílem po pádu na kole je se do konce roku postavit na start triatlonu a úspěšně zakončit sezónu. Běžecký závod 2Hrady stál na cestě za mým cílem. Běžecky jsem již plně zpět a bylo potřeba tělo otestovat v závodních podmínkách. Čekal jsem, na můj vkus, dlouhých 71 dní, než jsem se opět postavil na start závodu…
Tradiční termín týden před Běchovicemi se podržel i letos a mně maximálně vyhovoval. Závod se koná nějakých 6km od Jičína v Bradlecké Lhotě a nabízí kombinaci terénu i silnice. Tím, že je závod zařazen do Českého poháru v bězích do vrchu, tak je o profilu trati rozhodnuto. Samotní organizátoři popisují trať dlouhou 7,2km následovně: „Po startu je 750 m asfaltové silničky. Ta se poté mění v polní cestu a začne asi1500metrové stoupání pod hrad Bradlec, při kterém překonáte 170 výškových metrů. Polní kamenitá cesta se plynule napojí na lesní a vlnitý terén vás povede k legendárníhospodě Na Klepandě. Ještě než jí minete, ocitnete se opět na asfaltu, po kterémbudete sbíhat celým Syřenovem. Seběh vás bude stát 65 výškových metrů.Závěrečných 1800 metrů povede opět lesní cestou a nastoupáte 205 metrů, než váspřivítá brána hradu Kumburk.“Můj popis je trochu stručnější nahoru polňačkou, seběh po asfaltu a výběh do cíle lesní cestičkou.
V neděli 22.9. se před snídaní jdu krátce rozklusat, a potom již do poslední chvíle vyčkávám v pohodlí domácího gauče. 45 minut před startem vyrážíme společně s Karčou do místa registrace a centra závodu. Jsem již dopředu přihlášen, takže vše proběhne rychle a bez komplikací. Připnu startovní číslo na svoji hruď a pytel na oblečení do cíle nechám letos ladem. Karča tam pojede autem a zafandí po cestě. Postupně se potkávám s celou řadou známých tváří a prohodím i pár slov s hlasem celé akce Davidem Cihlářem. Těsně před 10:00 se 63 závodníků a závodnic štosuje pod startovní oblouk. Poslední vítěz Jirka Čivrný stojí hned po mé levici. Jsou tu i bratři Berkové, Ruda Cogan, Milan Krupka nebo František Vagenknecht. Mým cílem je prolomení hranice 30 minut, což je záruka slušné běžecké výkonnosti + pokus obhájit vítězství z roku 2021.
Ihned po startovním výstřelu se řadím na první pozici a táhnu celý vláček po úvodní asfaltové rovině. Po pár stovkách metrů si potvrzuji své tušení, že nohy po náročném tréninkovém týdnu nebudou nejrychlejší a netlačím to přes závit. I tak jsem stále na čele. Naštěstí při náběhu do prvního kopce se tempo rapidně zpomalí a já se začínám cítit více komfortně. Dokonce se mi podaří hned z úvodu vytvořit malou díru mezi mnou a Jirkou Čivrným, který je sice excelentní silničář, ale kopce mu moc nechutnají. Já jsem dnes úplně v opačné pozici. První stoupání je za mnou a já nabíhám na asfalt. To je čas, kdy se poprvé koukám na hodinky a zjišťuji, že oproti plánovaným 11:40min zaostávám o 10vteřin. Na druhou stranu jsem v pohodě, běží se mi dobře a všechno palivo jsem ještě nespálil. Při proběhnutí okolo hospody na Klepandě míjím Karču, která informuje o stavu za mnou a může aktualizovat přenos ze závodu na sociální sítě. V minulosti jsem se na 2,5km zpevněný asfaltový úsek, který převážně klesá, těšil. Dnes mám ale problém roztočit nohy do tempa pod 3:00min/km, a tak neběžím rychle, ale chytře. Velice dobře si pamatuji, že 3 roky zpět jsem zde investoval příliš mnoho energie a závěrečné stoupání bylo peklo. To je i důvodem, proč Jirka v průběhu asfaltu smaže téměř celý náskok a dole při náběhu do terénu máme opět téměř totožnou výchozí pozici. Zde mám i druhé kontrolní místo času. V závodě jsem již 20:20min a oproti plánu zaostávám o 20vteřin. To je těžce hraniční pro splnění času pod 30 minut. Naštěstí se nohy v terénu a do kopce rychle rozbíhají a já nejen navyšuji svůj náskok na Jirku, ale především začínám smazávat časovou ztrátu. Běží se mi dobře, a i když terén přes kořeny není nejběhatelnější, tak metry rychle naskakují. Cedule označující zbývající kilometry k cíli jsou příjemným zpestřením na trati. Krok už není tak silný a dlouhý jako na začátku. Více se soustřeďuji na zvýšenou kadenci a rychlejší práci paží. Nabíhám do závěrečné pasáže, která by se dala nazvat hodně dlouhou cílovou „rovinkou“. Rovinka to rozhodně není, protože se jedná o nejstrmější pasáž z celého závodu, ale na druhou stranu je cesta dlouhá 350m zpevněná a široká. Již je jasné, že se stanu letošním vítězem, ale souboj s časem ještě nekončí. Dole mám poslední časový checkpoint a čas pod 30:00 minut vypadá reálně. Ztráta z podkopce smazána a hodinky aktuálně ukazují 27:30 minut. Těsně před cílem potkávám znovu Karču a cílovou rovinku běžíme společně. Čas zastavuji na 29:34 minutách. Ihned se kácím na kamennou hradbu Kumburku a vydýchávám. Závod je za mnou, ale nohy se mi klepou jak drahému psovi. O nějakých 45 vteřin za mnou dokončuje Jirka a okamžitě přisedá na hradbu vedle mě. Slov není třeba, oba stále hekáme a jsme vděčni za cíl. Když to rozdýcháme, tak si podáme ruce a počkáme na třetího Milana Krupku.
Potom už jenom ty příjemné věci. Přibližovací autobus zpět na start od organizátora necháme těm, kteří to opravdu potřebují a já se společně s Jirkou vyklušu. V centru závodu v Bradlecké Lhotě dáme gulášek od organizátora, Karča to vyšperkuje ještě párkem v rohlíku a počkáme na vyhlášení vítězů.
Stupně vítězů kategorie 30-40 let
Jsem rád, že jsem opět stál na startu závodu. Jsem rád, že jsem zvítězil a pokořil magickou hranici 30minut. Jsem rád, že jsem zpět a sezóna rozhodně nekončí! Dalším závodem bude časovka čtveřic Jičín – Poděbrady – Jičín již tuto neděli.
Comentarios