Moje 17. závodní sezóna je dokončena! Až při psaní tohoto článku si uvědomuji, že již více jak polovinu svého života jsem věnoval triatlonu a rozhodně to byla dobrá volba, které nelituji. Ještě jsem letos plánoval absolvovat nějaké běžecké závody, ale aktuální stav v ČR (vlastně i celosvětově) a nečekané poranění kotníku mě vyřadilo z tréninku. Proto je nyní ideální chvíle na celosezónní rekapitulaci. Dopředu avizuji, že se jedná o můj zatím nejdelší článek a za jednu návštěvu na záchodě to nejspíše přečíst nestihnete ;-).
Občas je dobré si sednout a v klidu popřemýšlet...
Každou sezónu je vždy dobré zrekapitulovat ve vlastní hlavě, ale i s okruhem vašeho nejbližšího týmu. Můj tým se již dlouhodobě skládá z trenéra Zbyška, přítelkyně Karči, tréninkových partnerů napříč celou republikou (Čelda, Jiřin, Cogy, Hóna, Kunťák, USK a novopacká skupina plavců a mnoho dalších), kluků okolo #226naKREV (Ondra a Matěj) a rodiny. K tomu nejdůležitějšími meetingu již tradičně dochází na začátku zimy v rakouském Ramsau am Dachstein. Skloubí se příjemné s užitečným. Příjemným jsou pytlíkové polévky, hodně nekvalitní whisky, kvalitního Braníku a super prostředí na trochu pohybu v naší tréninkové skupině. Užitečným je vytvoření ideální představy o další závodní sezóně. Co bylo v plánu? Pokračovat v objíždění světových pohárů pod aktovkou značky Ironman a Challenge v kategorii profesionálů. K těm největším vrcholům měl patřit Ironman - St.George (květen) a Challenge - Roth (červenec). Dále jsem chtěl lehce rozvířit vody ve světě Xterry. Představa super, realita byla diametrálně odlišná...
Někdo po svých, jiný na běžkách. I tak ve 3 000 m n. m. výživné
Jestli si někdy zlámat nohy, tak nyní je ideální doba (do sezóny daleko)
Doma je samozřejmě krásně, ale přes zimu se zde blbě trénuje cyklistika a i ty kilometry na běhu nějak pomaleji nabíhají. Proto je moje příprava založena na relativně velkém množství soustředění, kde se mohu sportu věnovat na 100%. Naprosto ideální model je 14 dní soustředění a 14 dní doma. Někdy ty peníze na soustředění vydělat musím ;-). V prosinci mi napsal Sebastian Kienle, zda-li se k němu nechci přidat a nebylo co řešit. Narychlo jsem skrze Fly4Sport sehnal letenky na Fuerteventuru a moje první soustředění mohlo začít. 14. - 22.12. jsem si tedy válel šunky u Atlantského oceánu a celkově se dobře nastartoval. Nový ostrov i resort, tréninková skupina z říše snů a TOP foto od James Mitchell (což je vlastně to nejdůležitější).
Společné tréninky na kole jsou se Sebim nezapomenutelné...
Venkovní vyhřívaný 50m bazén je v prosinci opravdu za odměnu
Posilovna je nedílnou součástí přípravy každého vrcholového sportovce
Následovalo "poklidné" období Vánoc, které bylo již podruhé spojeno s výletem do Vysokých Tater. Společně s Karčou jezdíme na Štrbské pleso. Ráno si poběhám, následuje vydatná snídaně, celodenní túra po horách a večer se přežereme slovenskými specialitami. Klasická oblíbená kombinace kapustová polévka s klobásou, halušky s brynzou a jako desert pirohy s povidly. Vše se zapije Zlatým Bažantem a jsem spokojen ;-).
Vysoké Tatry na pohodys
Následovala každoroční silvestrovská kalba a vzhůru na soustředění číslo 2. Letos pouze na 6 dní se skupinou Luboše Bílka, která již pravidelně jezdí na šumavské Srní. Vždy se tu sejde pohodová, ale zároveň velice kvalitní skupina triatlonistů. Letos byl mým největším tréninkovým parťákem Lukáš Kočar. Sněhu mnoho nebylo, takže běžky zůstaly ve futrálu, ale o to více se plavalo, běhalo a jezdilo na trenažerech. Příjemných 6 dní se zásadním zlomem v životě pro Lukáše. Poprvé spatřil kinematografický skvost "Žhavé výstřely" s Charlie Sheenem v hlavní roli.
V sezóně jsem Lukáše moc nepozlobil, ale tady se slušně zapotil ;-)
V lednu již nadešel ten pravý čas na první ostré otestování. Tím nejlepším testem je závod! 19.1. jsem se postavil na start 3 000 m závodu halového mistrovství Plzeňského kraje. Nakonec jsem dokončil v novém osobním rekordu 8:57,41 a byl nadmíru spokojen.
Další týden byl ideální pro otestování plavecké formy. Mistrovství kraje družstev bylo ideální příležitostí. V té době jsem ještě napevno bydlel v Praze a plaval pod vedením paní Passerové. Bohužel svými výkony jsem ji moc nepotěšil, ale hranice 15 minut na 1 500 m volný způsob mi unikla jenom o 4 minuty :-). Můj čas byl 18:57,54. Doufal jsem v lepší výkon, ale i tak jsem zaplaval svůj nový osobní rekord. Následovala trať 400 m volný způsob, ale zde již nebyla šťáva a výkon 4:44,14 byl velice průměrný. Nicméně perfektně ukázal moje aktuální rozpoložení. Byl jsem zdráv, namotivován a pevně věřil ve vylepšení časů na dalších závodech!
Co bolí více 3 km běh nebo 1,5 km plavání? Já v tom mám jasno. Plavání je větší hnus!!!
Doma hnusně, takže co tady? Rychle pryč. Přelomem ledna-února využívám další nabídky Luboše Bílka a společně s Karčou jedu na běžkařské soustředění v rakouském Walchsee pod hlavičkou Challenge. Zde mimo fyzioterapeuta zastávám i nově funkci instruktora. 8 dní uteče jako voda a já se potřebuji ohřát. Hned následující den naskakuji na letadlo a letím směr Kanárské ostrovy. Nyní Gran Canaria do města Maspalomas. Zde se přistěhuji do již zabydlené skupiny našich 5 elitních triatletů (Čelda, Honzík Volár, Romana, Terezka a Filip). Nejvíce kilometrů polykám společně s Čeldou a opět si nemohu stěžovat. Po 9 dnech v teple se opět vracím domů a je prostor pro další ostrý test.
Během 24 hodin lze zvládnout výrazné teplotní změny
Tím je trailový běžecký závod 22.2. na 5,5 km ve Stříbře s názvem „Ganajsova stezka“. I zde potvrzuji stoupající výkonnost a vítězím. Větší radost mám však z kvalitního času. Forma se ubírá správným směrem. Následuje blok domácí přípravy. Klasicky se hodně jezdí na trenažeru, plave v bazénu a běhá kdekoliv. Koncem února realizujeme společně s Danem a Kačkou (+ klukama z Tejpy.cz) náš první oficiální workshop pro širokou veřejnost na téma válcování.
Tady jsme ještě věřili, že bez problémů navážeme dalšími 2-3 workshopy do konce roku...
Dost bylo poflakování, závody se blíží a forma stále není tak, kde je potřeba! Především na kole jsou stále rezervy a tak společně s Ondrou a Radem jedeme na 10-denní soustředění směr Malorka. Navíc doma se již podezřele začíná množit množství roušek a ve zprávách neřeší nic jiného než nastupující chřipku s názvem covid-19. Na Malorce je klid! Opět mám kliku na počasí, kvalitních cyklistů mraky a večerní dýchánky u filmů z 80. let s klukama bych za nic neměnil. Trochu nás začínají děsit zprávy z ČR o rušení všech veřejných akcí včetně závodů, nastupují i další omezení a vše vyvrcholí tím, že z ostrova odlétáme posledním možným letadlem. ČR se zbláznila! Vše se však zvládlo odtrénovat a já mám z přípravy dobrý pocit. To jsem ještě netušil, co přijde dál...
Pověstná Sa Calobra se nemohla ani letos vynechat
Dream team
Tvrdá realita při návratu do ČR na letišti
Následovala 14denní karanténa. To nebylo tak hrozné, protože jsem viděl světlo na konci tunelu. Následně však padly všechny závody v ČR, i v zahraničí. Postupně byl zrušen Ironman - St.George i Challenge Roth. Pohyb venku byl povolen pouze s rouškou i při sportovních aktivitách a zavřela se všechna sportoviště. Něco, co jsem si nedokázal představit, se stalo realitou. Nastalo 2měsíční období temna až do začátku května. Čas jsem využil k již tak dlouho oddalovanému přestěhovaní domů do Jičína. O posilovnu tedy nebyla nouze a opět se ze mě stal vesničan (v dobrém slova smyslu!!!). Asi jako všichni jsem touto dobou bojoval s motivací a chutí do tréninků. Věřil jsem však ve zlepšení a to nakonec opravdu přišlo. Zákazy se začaly postupně uvolňovat a vše se pozvolna vracelo do "normálu".
Rozložit to ještě šlo hladce, ale skládání bylo výrazně zajímavější. www.patamat.cz
Organizátoři se z počátku báli pořádat větší akce (ani se jim nedivím) a tak triatlonovou sezónu odstartoval až neoficiální týmový závod v Nové Pace 10.5. Byl to spíše veřejný trénink, ale od této doby se pro mě opět restartovala sezóna. Přehodnotil jsem všechny cíle a ze světových pohárů se naskočilo alespoň do kolotoče domácích závodů, za které jsem byl maximálně vděčný. Zapomněl jsem na vylepšení osobního rekordu na ironmanských tratích a rozhodl se posunout svoji aktuální úroveň. Nenavštívím další nová místa za našimi hranicemi, ale pojedu na závody, které již důvěrně znám a delší dobu jsem na nich z důvodu nabitého diáře nemohl startovat. Už nyní bylo jasné, že tato sezóna bude jiná.
V Nové Pace jsem nakonec dokázal zvítězit, ale co bylo důležitější, měl jsem šanci poprvé vidět svého nového svěřence Filipa Nýdrleho v akci.
Triatlonový závod v Nové Pace byl opravdu zlomovým, ale do rozjetí klasického kolotoče závodů Českého poháru a okolních "pouťáků" stále zbývalo dost času. Proto se v rámci udržení týmového ducha, tréninkové morálky i naježdění dalších pár kilometrů zavítalo na "tajné" šumavské soustředění s mojí tréninkovou skupinou. Slušně jsme si protáhli brčka a vše vyvrcholilo duatlonovým závodem, kde nikdo nikomu nedal nic zadarmo. Zvracení v průběhu i po závodě povoleno!
Moje triatlonová skupina a její velký šéf Zbyšek (Mr. Zebra)
Triatlonové závody stále v nedohlednu a tak se 14 dní po premiéře triatlonu v Nové Pace se uskutečnil i druhý závod. Nyní však v zajímavějším formátu pro všechny zúčastněné. Stále se jednalo o triatlon, ale nyní se startovalo intervalově dle výkonnosti. Papírově nejslabší závodník vystartoval jako první a favorit startoval až jako poslední. Opět to byla zajímavá neděle plná překvapení, nečekaných vítězů a především výkonů na každého hranici možností.
Intervalový start je vždy jiný než klasický hromadný, ale i když jsem celkově nedokázal zvítězit, tak jsem si závod "užil"
Osobní rekordy v běhu lze uznat na jedné fixně vymezené trati nebo ideálně atletickém stadionu. Můj osobní rekord na 5 km byl již hodně letitý a já tak cítil příležitost jej posunout. V Nové Pace se konalo mistrovství kraje a tak jsem si lepší příležitost nemohl vybrat. Konkurence byla silná, ale já bojoval s časem, nikoliv závodníky. Čas 15:25,7 na účast v diamantové lize nestačí, ale já z něj měl radost! Květen skončil, roušky začaly plnit koše a atmosféra začala být ve společnosti uvolněnější. Těšil jsem se na červen. Bohužel moje mladistvá nerozvážnost mě trochu přibrzdila, protože jsem chtěl stále více a začal až moc do běhu šlapat. Důsledkem bylo přetížení kolenního kloubu a následná skoro měsíční pauza od běhu. Alespoň se mohlo více zamakat na ostatních disciplínách...
Oproti zimním 3 km v hale snad 10 x bolavější záležitost. Poslední 1 km je dobrým kvalitním očistcem.
Jičín i přes necelých 20 000 obyvatel je sportovně neskutečně aktivní a je to především díky komunitě sportovců, která drží pospolu a maximálně se podporuje. Krásnou ukázkou je Jičínská cykloliga. Každý týden se jede buď MTB závod nebo silniční individuální časovka. Po mnoha letech jsem měl možnost v rámci tréninku i já naskočit do tohoto kolotoče. Závody jsou nejčastěji v průběhu týdnu, takže pokud bydlíte v Praze závod je trochu z ruky. Letos už nebylo výmluv a proto jsem se postavil na start MTB závodu Tábor a následně v červenci i na silniční časovku Pleskoty. Zde jsem si uvědomil, jak samotná cyklistika strašně bolí, a že rozhodně zůstanu u triatlonu.
Jenom se na to fotku koukám a už mě bolí nohy
V polovině června se již naplno rozjíždí triatlony a já jsem společně s týmem z Nové Paky navštívil svůj klasický a velice oblíbený "hnoják" Kocourovský triatlon. Plánované rozebrání startovního pole novopackými triatlonisty se nekonalo a já byl rád, že jsem před dotírajícím Petrem Cmuntem uhájil vítezství. Kluci dostali od zbytku startovního pole tvrdou facku a pochopili jsme, jak si na tom stojí v opravdové konkurenci. Já měl radost, že koleno již bylo na 90 % a mohl jsem opět začít postupně navyšovat tréninkové dávky i v této naštěstí mé nejsilnější disciplíně.
Již klasicky zde pořizuje super akční fotky Pavel Bauer
Hned po dokončení závodu balíme společně s Karčou věci do auta a rychle se přemísťujeme na šumavské Srní. Plavecké soustředění pod vedením nyní nikoliv Luboše Bílka, ale paní Passerové. Vyhlášené to plavecké trenérky kraulařů dlouhotraťařů. Nebyl jsem pozván do role fyzioterapeuta a už vůbec ne plaveckého partnera pro kluky, ale nyní jsem si vyzkoušel roli cyklistického bose. Byl potřeba odborný dozor a já splňoval všechny požadavky :-). Klukům jsem naštěstí stačil a lehce unavil jejich těla mezi dvoufázovými plaveckými tréninky. Tolik jsem toho za 6 dní v životě nenaplaval! Dodatečně bych chtěl paní Passerové poděkovat za vřelé přijetí do její tréninkové skupiny v pražském Podolí (samozřejmě i všem dalším spoluplavcům). Je mi jasné, že pohled na mé časy a techniku musel být tristní. Ale i když tomu sama nejspíše nevěřila, trénink byl velice přínosný a poučný. Děkuji!!!
Tak to je ona, pověstná paní Passerová a jedni z jejích největších koní Honza Micka, Sebastian Luňák a David Koutný
Po zrušení světových pohárů jsem musel přehodnotit priority a maximálně jsem se koncentroval na MČR na středních tratích a mistrovství galaxie v MEGATLONU. 27.6. se sešlo 20 hrdinů u vodní plochy Hádek nedaleko Jičína a bojovalo o titul nejvyšší MEGAmuže pro rok 2020. Celkem 10 absolutně odlišných sportovních disciplín a minimálně 12 piv čekalo na každého z nás. Den to byl opět neskutečný a byl jsem velice hrdý, že i letos se mi podařilo před nepříjemně se dotahujícím strejdou Majkem a skrytým alkoholikem Tomem obhájit vítězství.
Jedničku, jóóó tu bych si dal
Dost bylo bejkáren a již nadešel čas na řádné závody. První mojí letošní půlkou byl Hamrman, konající se až 11.7. Bohužel se zde potvrdilo moje již letité pravidlo, že první půlka sezóny je spíše propadákem. Po výborném plavání a prvních 30 km cyklistiky začalo velké trápení, které bohužel pokračovalo i na běhu. Nakonec jsem udržel medailové pozice, ale s celkovým 3. místem jsem nemohl být spokojen. Výkon byl špatný a já věděl, že musím něco změnit.
Ta nervozita, očekávání a adrenalin na startu mi stejně chyběly ;-)
Na nevydařené věci je potřeba rychle zapomenout a jít dál. Bylo potřeba přijít na jiné myšlenky. Není lepší řešení než sbalit kufry a odjet na pár dní do hor. Společně s Karčou jsme zavítali do rakouské oblasti Solná komora a bylo to super! Hlava se rychle vyčistila a mohlo se pokračovat v jízdě rozjetým vlakem.
Ta holka má tuhej kořínek. Uvidíme, co ještě vydrží.
Na nevydařený závod není lepší odpověď než vítězství. O to více cenné, když se jedná o domácí podnik. Není bližší triatlon Jičínu než je Dřevěnický Rykot. Kozu jsem vyměnil za MTB a vše si dokonale užil. Žádný pád, technické problémy nebo bolest v kolenním kloubu. Vše šlo dle plánu a já si konečně mohl závod opravdu užít!
Chvíli před startem společně s plaveckým trenérem Michalem Řeháčkem
Challenge Prague byl zrušen a tak nic nebránilo dalšímu závodu ze série Král Středohoří. Nyní to byl můj nejvíce srdcový podnik z celé série Hostěnický triatlon. I zde jsem dokázal zvítězit, ale Ota Ottenchläger mi to rozhodně nedal zadarmo. Navíc to byl den, kdy jsem stihl ještě "2 svatby". Jedna opravdu proběhla a druhou jsem o den promeškal, ale dorazil jsem alespoň na after after party a i to se počítá ;-). Ještě jednou se omlouvám Franto, špatně jsem si zapsal do diáře.
Společné tlesknutí s hlavou celého závodu Honzou Řebíčkem v cílové rovince
2 dny po mém úspěchu v Hostěnicích 29.7. se však stala mnohem důležitější věc a tou bylo moje druhé korunování strýčkem. Ségra to tam luxusně sfoukla a Bára Benešová je na světě. Moc se na to v porodnici netvářila, ale rozhodně je ráda, že patří do tak šílené rodiny, jako je ta naše ;-).
Ať se daří na všech frontách, dračice
Vrchol sezóny se neodmyslitelně blížil a je potřeba udělat zásadní krok k vyladění. Poslední 3 roky jsem vždy jezdil na vysokohorské soustředění, které mě katapultovalo o úroveň výše. I letos jsem zvolil oblíbenou kombinaci Livigno/St.Moritz a strávil zde tréninkově ideálních 14 dní před nejdůležitějšími závody roku. Celou dobu tu se mnou byla Karča i Čelda. Zbyšek nám zlepšoval náladu a předával životní moudra jenom první půlku pobytu v Livignu, ale i tak byla jeho účast velice přínosná a obohacující.
Díky trenére, děláš to výborně (Atletický stadion Livigno)
Lepší tréninkový partner není, i tobě děkuji, Čeldo (švýcarský trávníček vedle stadionu v St. Moritz)
Po návratu jsem dal 2 dny oraz a vzhůru na MČR v krátkém (olympijském) triatlonu do Příbrami. Letos byl závod vypsán jako bezhákový, takže moje šance se výrazně zvětšily. Po klasicky slabším plavání jsem předvedl ucházející cyklistiku a na favority přede mnou měl hratelnou ztrátu. Díky kvalitnímu běhu jsem se nakonec posunul na celkové 4. místo a připsal si i titul MČR v kategorii 30 - 35 let. Větší radost jsem však měl se vzrůstu výkonnosti směrem k nejdůležitějšímu závodu sezóny.
4. místo je vždy "zklamání", ale konečně jsem měl radost ze svého výkonu a to je občas důležitější
Před MČR v polovičním triatlonu jsem si ještě střelil cyklisticko-běžecký dvojboj v podobě Vojické časovky. Lokální závod Jičínska, který vám ukáže, jak bolavých může 10 minut být. Nejprve jsem musel trať dlouhou necelé 3 km vyjet co nejrychleji na MTB kole a následně i vyběhnout. Pauza mezi závody cca 30 minut. Kdo si chce sáhnout do svých rezerv, tak mohu vřele doporučit. Zároveň na vás na stupních vítězů čeká již legendární sleva na kombajn :-).
Premiérově jsem zde dokázal zvítězit v obou kategoriích, takže mám kombajn skoro za hubičku
29.8. se ve Ždáru nad Sázavou rozdávaly tituly MČR na polovičních tratích PILMAN. Já si rozhodně nechtěl urvat ostudu a měl v plánu ty nejvyšší ambice. Bohužel nás přivítal déšť a nepříliš vlídné počasí, ale oproti závodům, které jsem ještě absolvoval si rozhodně nemohu stěžovat, takže mlčím. Celý závod byl jako na houpačce a startovní pole se hodně přelévalo (mimo 1. pozice Lukáše Kočaře), do 2.depa však přijíždím na 5.místě a jsem zklamán. Moje šance na medaili jsou daleko :-(. Nastartuji nohy do poslední disciplíny a předvádím jeden ze svých nejlepších letošních běhů a začínám zázračně sbíhat jednoho soupeře za druhým. Nakonec na 19. km se dostávám i před celou dobu druhého Matěje Buriana a dobíhám si pro stříbrné místo na MČR. Ve své věkovce opět vítězím. Jediný na koho opravdu nestačím je Lukáš Kočař, ale ten byl letos jinde a po zásluze vítězí.
Zpětně již mohu říci, že toto byl můj letos nejlepší výkon
Po PILMANOVI jsem naskočil do závodů Českého poháru již naplno a chtěl jsem absolvovat ještě zbývající dva podniky pro započtení do celkového pořadí. Před dalším závodem jsem si tréninkově střihl ještě největší sportovní událost Jičína a tím je dle mého Jičínská 50. Cyklistický MTB závod s čím dál větší prestiží a tradicí. Já se postavil jenom na start "dětské" varianty a dopoledne absolvoval závod na 25 km. Odpoledne jsem si zpříjemnil přidruženým běžeckým závodem na 10 km a po jeho vítězství jsem postoupil i do podvečerního eliminačního závodu pro 10 nejrychlejších běžců. Zde jsem podlehl jenom dvěma super rychlým mladíkům (Kuba a Vítek) z jičínského atletického oddílu. Aktuálně již trénujeme s klukama spolu a navzájem si pomáháme k lepším výkonům.
Další napěchovaný den v Jičíně
Další víkend se vyráží na Máchovo jezero, kde se jede již avizovaná další půlka s názvem DoksyRace. Opět se zde schází kompletní česká špička a já z našeho soupolení vycházím jako bronzový. Lukáš Kočař a Tomáš Řenč mi ukazují záda. Těžké si sám přiznat, že jsou i lepší závodníci než jsem já, ale tak to prostě letos bylo a kluci byli lepší. Mám poslední dva týdny na zlepšení cyklistické výkonnosti, která se zdá být stěžejní pro tuto sezónu.
Letošní trápení na cyklistice bohužel často nebralo konce
Není lepšího tréninku než je závod a tak víkend před CZECHMANEM využívám nedalekého MTB závodu v Nové Pace a zazávodím si s na trati dlouhé 50 km. Na posledních 10 km mi slušně dojde, ale trénink super. Poté již vše směřuji k poslednímu triatlonu sezóny. CZECHMAN byl z jara přesunut na 26.9. a počasí se na nás slušně vyřádilo. Zima, déšť a silný vítr po celou dobu závodu. Co nechceš, tak tu bylo! Závod se tedy změnil z módu "vyhraj" na dokonči. Celkové 7. místo je rozhodně zklamáním, ale v těchto podmínkách opravdu nejsem schopen závodit a byl jsem na sebe hrdý za dokončení. Takovou zimu jsem snad nikdy na kole nezažil...
Zatím žádný triatlon jsem nedokončoval v kulichu, neoprenových rukavicích a teplé bundě
Sečteno podtrženo osobní rekord na ironmanských tratích nepadl, ale získal jsem dva mistrovské tituly na krátkých a středních tratích ve své věkové kategorii. Vrátil jsem se zpět do svého rodného kraje, kde jsem měl opět možnost startovat na těch nejzvučnějších podnicích a ostudu si rozhodně neudělal. Obhájil jsem vítězství v MEGATLONU. V Českém poháru jsem se celkově umístil na 3. místě. Co je však nejdůležitější, celou sezónu jsem se triatlonem bavil a mám chuť v něm i nadále pokračovat. No a co, že jsou už i lepší závodníci? Jak by řekl Milda Bayer: "Uvidíme, kdo z vás bude závodit za 50 let :-)". Já to v plánu s trenérem Zbyškem mám!
I sezóna 2020 byla vlastně velice slušná jízda a já se už nyní těším na tu další.
Podle fotky nepoznáš kdo je trenér a kdo závodník. Tak to má být :-)
Pohrabal jsem se i v číslech a toto jsou moje letošní objemy. Počítáno od 1.12. 2019 - 31.10. 2020
Plavání - 498 km
Cyklistika - 13 708 km
Běh - 2 665 km
Jsem rád, že na to nejsem sám
Závěrem chci poděkovat vám všem, kteří čtete tyto články, jezdíte na závody fandit nebo se se mnou rovnou poměřovat a nebo jinou formou podporujete triatlon. Trenérovi Zbyškovi za vedení, Karče za trpělivost, soupeřům za motivaci být lepší než jsou oni, plavecké tréninkové skupině v Nové Pace v čele s Michalem Řeháčkem a atletické běžecké skupině v Jičíně s Lubou Pokorným za přijetí, Martinu Kohútovi za rady v posilovně, Ondrovi a Matějovi za jejich neustále kreativní myšlenky ohledně mé sebeprezentace a všem svým sponzorům za materiální nebo finanční podporu LT-Projekt, Královéhradecký kraj, Tree of Life, Mizuno, 2XU, města Jičín a Nová Paka, Inkospor, oddíl TJ Nová Paka, Fly4Sport, Usušil & Syn, MultiSport, Oakley a Garmin. Bez vás všech by to nedávalo takový smysl!!!