CZECHMAN: Kdo dokončil, VYHRÁL!

30/9/2020

   Čím začít? Kdo z vás měl tu odvahu a postavil se na start letošního CZECHMANA, tak moc dobře ví, jaké to bylo peklo!!! Nebudu však předbíhat… CZECHMAN je již mnoho let otvírákem triatlonové sezóny a letos díky covidové pandemii byl přeměněn na zavírák. Přesun ze začátku června na konec září zajistil možnost realizace, a za to můžeme být všichni Tomáši Petrovi a Petru Keclíkovi velice vděční, protože si ani nedovedu představit, jaké omítačky s tím museli mít. Všechna čest za kuráž, odhodlání a samotnou realizaci!!! 

    Letní počasí posledních týdnů mělo být na sobotu radikálně změněno, ale myslím, že nikdo tomu nechtěl věřit a všichni ve skrytu duše doufali. Ti, kteří nelenili a pořídili oblečení hodné severní Anglie nebo Skandinávie rozhodně učinili dobrou investici. V sobotu ráno se probouzím do hodně deštivého rána, ale Pardubice jsou okolo 70 km daleko, takže zde může být úplně jiné počasí. Posnídám, dobalím a postupně s přítelkyní Karčou odnosíme věci do auta. V 8:00 vyjíždíme směr poslední triatlonový závod letošní sezóny. Cestou se na počasí mnoho nezmění, možná snad, že obloha ještě více zešedivěla, teplota šla o 1°C níže a začalo o krapet více pršet. Start je však až v 11:00, takže stále věřím. Na místo dorážíme okolo 9  a bez problémů nacházíme místo k zaparkování na již tak dost podmáčené a rozblácené louce. Je pěkně hnusně a tak se mi nechce běhat několikrát do auta a zpět. Takže již na registraci beru rovnou kolo a pak hurá do depa. Cestou ještě vyzvednu ve stánku Mizuno nové silniční boty Mizuno Wave Sky 4 na otestování (jsem zvědav) a uložím kolo k dalšímu partnerovi Vojtovi Rusovi z 2XU. Rychle na registraci a zpět do stanu. Zde následuje rychlé polepení kola, helmy, pytlů do depa, příprava bot a pro dnešní závod stěžejní volba vhodného oblečení. Co si tedy připravit? Původní plán na vestu a zateplené rukávky rychle zavrhuji a vytahuji svoji zateplenou přiléhavou cyklistickou bundu. Nakonec jsem přemluven Vojtou, ať vyzkouším jejich zateplenou a voděodolnou bundu 2XU model X:C2. Sedí dobře a hlavně vypadá teple. K tomu přihodím čepici pod helmu, neoprenové ponožky a rukavice. To musí stačit!!! Rychle do depa, kde se potkám s okruhem největších favoritů v čele s Lukášem Kočařem, Tomášem Řenčem, Honzou Volárem, Ondrou Olšarem a Petrem Cívelou. Tuto akci si však nenechal ujít ani Honza Šneberger, Lukáš Slatinský, Matěj Burian, Pavel Hradil či nezničitelný Petr Vabroušek. No bylo nás tam dost a počasí nahrávalo tomu, že pořadí nebude stejné jako na klasických závodech. Po depu ještě naposledy do auta a zapnout topení na pětku. Celé tělo namazat hřejivkou a postupně se nasoukat do závodní kombinézy a následně i neoprenu. Na hlavu napasovat plavecké brýle, čepičku a 20 minut před startem můžeme v žabkách vyrazit na startovní pláž. Cestou na start si začínám uvědomovat, že se počasí nezmění a bude to očistec nejen pro duši. 7°C, déšť a vítr… To chceš!

 Vyhřáté auto volá, takže šup šup do depa

 

2XU v plné síle! Já dostávám rady od Zbyška, Petr Veselý kontroluje čas a Tom marně hledá sluníčko 

 

   Plavání – Jeden okruh do tvaru písmene „U“ v písáku Hrádek okolo poloostrova. Tím, že dle nařízení vlády musíme startovat po vlnách o 50 závodnících, se startovní pole krásně natáhlo a nikdo se s nikým nemusel přetahovat. Voda příjemných 20°C, takže asi letos poprvé jsem do ni skočil opravdu rád. Klasická pusa s Karčou, závěrečná porada s trenérem Zbyškem a dnes i výjimečně pokřižování. Jdeme do práce! Úderem 11:00 začíná prvních 50 závodníků (největší favoriti) vířit vodu a ukrajovat metry z 1,9 km dlouhé plavecké části. Postavil jsem se vedle Tomáše Řenče a můj plán byl jasný: udržet se s ním na první bojku vzdálenou cca 750m! V Doksech před 14 dny to nebyla žádná sláva, takže jsem sám zvědav, jak se poplave. Naštěstí hned od startu cítím, že je to dnes výrazně lepší a já jsem schopen plavat s klukama. Postupně se vepředu formuje trojice největších plaveckých favoritů Volár, Kočar a Olšar. Za nimi již naše čtveřice ve složení Hradil, Burian a Řenč. Voda je i na pozdní datum stále čistá a dost ulehčuje orientaci, ale i přesto jsem trochu zakufroval a ztratil kontakt. Plave se mi dobře, díra na kluky je okolo 10-15m a nezvětšuje se. V tomto rytmu dokončíme celé plavání. Trio nejrychlejších mi nakonec naložilo něco okolo 1:50 min a za další trojicí vylézám s odstupem 10 vteřin v čase 26:31 min, takže dnes mohu být s plaváním nadmíru spokojen. Budu v kontaktu s klukama, pošetřil jsem síly a cítím se dobře (to další 4 hodiny už neřeknu).

 Bojky sice nejsou vidět, ale start dle slov Miloslava Reitermana EPICKÝ

 

Už po plavání jsem měl pár vrásek navíc a to jsem nevěděl, co mě ještě čeká...

 

   T1 –Svižný přeběh ke stojanům s pytli na cyklistické oblečení a začíná zásadní část dne. OBLÍKAČKA! Beru na sebe vše, co mám připravené – teplou bundu, kulicha, neoprenové ponožky. Rukavice a nandání helmy již probíhá za běhu a před sebou vidím Toma. Matěj a Pavel se v depu zdrželi déle a tak jim ukazujeme záda. Rychle sundávám kolo ze stojanu a naskakuji na něj jako průběžně 4.  závodník.

 Tašky v depu narvané oblečením

 

   Cyklistika – Celkem 90 km rozděleno do dvou 41km okruhů a úvodního 8km pytlíku je převážně rovinatých. Naskakuji na kolo pevně odhodlán i nadále bojovat o co nejlepší pozici a nikomu nic nedat zadarmo. Oproti minulých závodům se chci vydat na 100% a v běhu děj se vůle boží. Zalehnu do hrazdy, naláduji správný převod a jedu. Těsně před otočkou na 4. km jsem předstižen Tomem. Prožene se okolo jako raketa, já zvýším svoje úsilí, ale není mi to moc platné. Po otočce o 180° mám dostatek prostoru zjistit, jak kdo plaval a zvládl depo. S minimálním odstupem je za mnou trojice Hradil, Burian a Václavík (který plaval 2 minuty za námi v 2. vlně). Skupinkou jsem dostižen těsně před 10. km. Jsem trochu nervózní, protože jejich tempo je zběsilé a postupně mě předjíždí jeden za druhým. Chytnu závěr skupiny a pár minut se snažím akceptovat jejich tempo. Bohužel marně a postupně se mi vzdalují. Začíná snad ještě více pršet, foukat a nepromokavá bunda je skrz naskrz durch. To na náladě nepřidá a z módu závodíme přepínám do módu bojujeme. Stále je do cíle daleko, takže žádný stres. Bohužel tento scénář se opakuje podezřele často a postupně se přede mě bez větších komplikací dostává i Karol Džalaj, Jan Šneberger, Lukáš Slatinský, Petr Cívela, Pepa Křivánek, Lukáš Vrobel, Petr Vabroušek (jedoucí i na kole v neoprenu), Ondřej Teplý (také si nechal neopren)… Je mi strašná ZIMA, strašně bych chtěl jet rychleji, ale moje nohy nespolupracují. V aero pozici mě začínají brát křeče do ramen, ale jakmile se narovnám či jedu ze sedla, tak pocítím ještě intenzivněji chlad a vracím se zpět do pozice klubíčka. Naštěstí nohy stále jedou, sice pomalu, ale jedou, žaludek funguje a jediné s čím bojuji je neskutečná zima. Z módu bojuji přepínám do varianty dokončuji. V hlavě se začínám uklidňovat tím, že možná závod zastaví po průjezdu do druhého okruhu? Nestalo se tak a já pokračuji v trápení. V průběhu druhého okruhu již začínám potkávat protijedoucí spoluzávodníky, kteří neměli morál či důvod dále bojovat a ze závodu odstoupili. Dnes je to těžké pro všechny!!! Asi nebyl závodník, který vážně nezvažoval odstoupení… Jaký byl můj důvod? Potřeboval jsem třetí závod do poháru a závody nevzdávám, pokud nejde o technické problémy s kolem nebo zdraví. Zde o zdraví šlo, ale stále v rámci možností tělo spolupracovalo. To, že můj výkon byl žalostný, není omluva a důvod pro odstoupení. Vzpomenu si i na Honzu Čelůstku, který mi jednou řekl: „Jednou vzdáš závod nebo trénink a už budeš vzdávat vše, nejen ve sportu!“ Jedu dál a snažím se nemyslet na zimu. Ve sjezdech začínám mít problém s ovládáním kola. Nevím, zda-li je to zimou, diskem, větrem, únavou nebo kombinací. Všechno špatné jednou musí skončit a já po 2:40 hodinách konečně slézám z kola. Pokus o sundání bot přímo na kole jsem zavrhl, protože jenom při náznaku mi začala nabíhat křeč do zadních stehenních svalů. Co bude dál, netuším? Z ucházející 4. pozice jsem se propadl na beznadějné 15. místo a to mohu být rád, že nás v první vlně startovalo jenom padesát a bez žen…

 Mrazík: "Už je ti teplo chlapče?"

 

   T2 – Odkládám kolo a zjišťuji, že nohy jsou bez křečí schopny běžeckého pohybu. Věřím, že nejhorší je již za mnou. Dobíhám ke stojanům s taškami a potkávám se s několika závodníky, bojujícími s ponožkami, helmou či rozepnutím zipu u bund. Já na tom nejsem o moc lépe a také se zde zdržuji déle, než je mi obvyklé. Vyměním neoprenové ponožky za klasické, cyklistické tretry za moje Mizuno maratonky a jinak vše ponechám. Bunda, rukavice i čepice se ještě bude hodit. Poslední a většinou moje nejdominantnější disciplína je přede mnou.

 

   Běh – 21 km je zde velice prostých. Běhá se stále na jedné silnici tam a zpět s malým pytlíkem uprostřed v oblasti depa. Medailové pozice jsou po mém výkonu nakole nemožné, ale TOP10 není daleko. Rozestupy nejsou dramatické a je mi jasné, že spousta závodníků bude mít problémy i s během. Musím tedy „jenom“ vydržet a hlavně se zahřát. Běh je příjemnou změnou. Zapojuje se mnohem větší množství svalů a tělo se začíná konečně zahřívat. Bohužel změna pohybu má za následek nabíhající křeče do předních stehenních svalů a to zrovna ve chvíli, kdy jsem se dostal na dosah třem závodníkům přede mnou. Raději zvolním a začnu více zakopávat, abych je alespoň trochu protáhl. Po bolavých 500 m překonávám akutní stav a začínám opět běžet. Nikomu se neběží dobře, všichni jsme promrzlí na kost, ztuhlí a možná i trochu demotivovaní. Mým motorem je o trochu rychlejší tempo než ostatních a já se začínám opět prokousávat startovním polem dopředu. Zhruba v polovině běhu spojím svoje síly s Petrem Vabrouškem. Je to neskutečné!!! Před necelým týdnem dokončil 3-denníulta triatlon a nyní mi bez problémů sokuje a tahá. Společnými silami ukusujeme další kilometry a já jsem rád, že nemusím běžet sám. Nakonec se zhruba 5 km před cílem pomaličku vzdaluji a nechávám Petra za sebou, ale je mi jasné, že nesmím polevit. V úplném závěru se ještě dostávám před Petra Cívelu, ale Karol je již nad moje síly. Dobíhám na celkovém 7. místě. Nejspíše nejhorší výsledek za posledních 5 let, ale musím uznat, že Lukáš, Honza, Pavel, Tom, Ondra a Karol byli dnes lepší. Byl to extrémní závod a já se s těmito podmínkami nepopral vůbec dobře. Všechna čest pánové!!! 

 Mokro v botách mi výjimečně tak nevadilo

 

   Závod opravdu arktický a já jsem ještě takový extrém nikdy nezažil. Pevně věřím, že již nebudu muset zažít. Za dokončení je mi odměnou 3. místo v celkovém zúčtování českého poháru, pocit toho, že jsem závod nevzdal a cenné zkušenosti vykoupení vlastním podchlazením o vhodnosti oblečení v případě tohoto počasí. Někdy je lepší ztratit o 2 minuty více v depu, ale byl na cyklistiku ready než depem proletět a pak 2,5 hodiny trpět na kole. Velká poklona všem, kteří se vůbec postavili na start a byli schopni dokončit. Statistika byla neúprosná. 750 přihlášených, 550 lidí na startu, 400 srdcařů v cíli.

Letos opravdu zasloužení finisherská medaile 

 

   Co dál? Nyní si dám rozhodně saunový týden a zvážím zakoupení krbu. S triatlonem jsem už pro letošek definitivně skončil! Nakonec toho málo nebylo a z počátku se pomaličku rozjíždějící sezóna nabrala slušné grády. Bazén a kolo nechci pěknou chvíli vidět. Běžecké boty mě však stále lákají a možná CZECHMAN nebyl úplně posledním závodem sezóny…

 Naštěstí při vyhlášení bylo teplo

 

   Závěrem bych rád poděkoval všem mým partnerům, přítelkyni Karče za celoroční podporu nejen v průběhu všech závodů, na kterých se mnou byla, trenérovi Zbyškovi za vedení nejen po trenérské ose, všem těm, kteří mě dokázali porazit, byli jste potřebnou motivací do těžkých tréninků a fanouškům, kteří čtou, píšou či sdílejí mé články, bez vás by tyto texty nedávaly smysl.

 

   Přeji všem poklidný podzim, hodně zdraví a potřebné motivace.

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

© 2023 by PERSONAL TRAINER. Proudly created with Wix.com