DOKSYrace: Všechno se seběhnout nedá

17/9/2020

   V roce 2016 jsem si na tomto závodě odbyl svoji premiéru a bylo z toho celkově 3. místo za vítězným Honzou Oppolzerem a Tomášem Martínkem. Letos jsem měl ambice minimálně pódiové, ale vždy je potřeba myslet nejvýše. Za těch 5 let se nám startovní pole výrazně obměnilo. Jediný já jsem opět uhájil TOP10 (nesmrtelný Vabr zde v roce 2016 nezávodil J). Dobré z pohledu nastupující nové generace, smutné z důvodu ukončení závodních kariér mnoha šikovných kluků. Ale to je život! Zpět k nedělnímu závodu… 

   Doksy jsou z Jičína cca 1 hodinku jízdy autem, 2 hodiny jízdy na kole s dobrým větrem a chůzí něco okolo 15 hodin. Zvolil jsem auto a díky startu ve 12:00 jsem se i libově vyspal. 7:00 budíček, 8:00 nasedáme společně s Karčou do auta a v 9:00 si již projíždím cyklistickou trať, která je stejná jako v letech minulých. Opakování je však matka moudrosti. Zaparkujeme na doporučeném parkovišti od organizátora a jdu se zaregistrovat. Vyplním corona prohlášení a odměnou mi je taška se vším, co budu na odpoledne potřebovat. Projdu si ještě prostor depa a přilehlého okolí, pozdravím se s ostatními závoďáky a zpět k autu. Vše jde dle plánu. Uložím věci do depa, pověsím tašky na věšáky a jdu poslechnout rozpravu. Vše je jasné! Před startem takticko-technická porada s trenérem, zamilovaná pusa s Karčou a společná fotka s Řenčíkem ve stejném 2XU neoprenu pro našeho sponzora. Tento rok díky zrušení většiny zahraničních závodů se na českém poháru pravidelně schází kompletní domácí špička a jinak tomu nebylo ani zde. Hlavní favorit letos neporažený Lukáš Kočař, železný Tomáš Řenč, obhájce loňského vítězství Petr Cívela, nesmrtelný Petr Vabroušek, Jakub Langhammer a mnoho dalších. 

Pár minut do startu 

 

   Plavání – Plave se jeden trojúhelníkový okruh v Máchově jezeře po levé ruce se startem z pláže. Bójek je dostatek, takže s orientací nebude problém. Voda 19,5°C = neopreny povoleny = nikdo by se neměl utopit. Voda na září ve slušném stavu, takže i pár loků žaludek zvládne. Stavím se zhruba do poloviny startovního pole vedle obra Toma Řenče a čecho-australana Kuby Langhammera. Start proběhne bez větších problémů, žádných šťouchanic, zmatků či natečení vody do plaveckých brýlí. Nastavím svoje tempo a jedu. Bohužel velice záhy zjišťuji, že je dost pomalé a skupinka favoritů se mi postupně vzdaluje. Kuba, s kterým jsem byl před 14 dny schopný plavat se mi vzdaluje a moc se mi nedaří ztrátu smazat. Nakonec zůstávám uvězněn mezi první (Kočař, Řenč, Langhammer a nějací štafetáři) a druhou skupinkou. Téměř celé plavání absolvuji po boku Petra Cívely. Z vody vylézám „svěží“ na průběžném 4. místě, ale od Lukáše jsem ve vodě dostal propastné 2:30 minuty a na Kubu ztrácím 1:20. V hlavě se uklidňuji: „To se moc nepovedlo, ale zde se závod nerozhoduje.“

 Díky Karče máte informace z průběhu závodu okamžitě ke shlédnutí na mém instagramu

 

 Výlez z vody vždy zahajuji přesunutím plaveckých brýlí na čelo

 

   T1 – Zde naštěstí bezproblémová práce. Snad pouze při výběhu z vody lehce bojuji se sundáním rukávu neoprenu přes hodinky, ale to je již klasika, takže nejsem zaskočen. Nakonec depem opravdu proletím v nejrychlejším čase ze všech a i na ty nejrychlejší stahuji okolo 20 vteřin (budou se hodit).

 Přeběh do depa

 

   Cyklistika – Rozdělena do 3 okruhů ve tvaru písmene „L“ s 4 km nájezdem na trať. Celkově působí trať rovinatě, protože zde není jediný velký kopec, ale i přesto jsme na 90 km nastoupali 600 m. Kdo zde někdy závodil, tak již ví, na co se připravit. Bohužel asfalt je místy dost katastrofální (organizátor se alespoň snažil označit největší díry), závod se jede za plného provozu a jediná křižovatka na trati se s přibývajícími závodníky mění v džungli, kde bojují závodníci, řidiči aut i motorek a organizátoři. Na druhou stranu, musíme se umět vypořádat i s tímto zádrhelem na jinak velice kvalitním závodě. Z depa naskakuji na kolo stále jako čtvrtý a na záda mi pomalu začíná dýchat Petr Cívela. Prvních cca 10 km jedu osamocen, snažím se chytit tempo, zapracovat tělo do jiného motorického pohybu než je plavání a ideálně snížit ztrátu, na kluky. Velkou výhodou trati je obousměrný provoz závodníků díky otočkám o 180°. Máte tedy perfektní přehled o průběhu závodu a nemusíte se spoléhat čistě na vás support tým. Na první pozici je „nečekaně“ Lukáš, za ním již s lehkou ztrátou Tom. Následuje Kuba a já hned začínám měřit odstup, který aktuálně činí 3 minuty. Raději přišlápnu do pedálu. Najednou se za Kubou objeví ještě někdo v týmovém oblečení Karla Zadáka 2BW??? Napadl mě Vojta Rakušan, ale kolo Canyon tomu moc neodpovídá… Po první otočce jsem předstižen Petrem a naše strategie je jasná: „V rámci pravidel si pomoci a dotáhnout se co nejvíce dopředu.“ Nejede se mi vůbec špatně, ale nemohu nohy dostat do vyšších obrátek a místy mám co dělat, abych se udržel za Petrem. Při nájezdu do druhého okruhu toho mám již plné brýle a já využiji dojetí neznámého z 2BW pro odpočinek. Petr se začíná vzdalovat, ale ten je dnes nad moje síly. Dobrá zpráva, že dnes sám nepojedu. Postupem času zjistím, že se jedná o štafetáře Honzu Sušického. Většinou nejsem moc rád, když štafety startují společně s hlavním polem, ale dnes jsem za něj byl hodně vděčný. Pravidelně se střídáme a ukrajujeme kilometry. Moje tepy ani watty nejsou moc vysoké, ale na osamocenou jízdu nemám nohy ani morálku, takže opětovně se snažím pošetřit co nejvíce sil na běh. Kuba mi neodjíždí a první dva jsou jinde. Na Petra si také běžecky věřím, takže úplný propadák to nebude. Nakonec kolo opravdu dojíždíme společně a můj čas 2:19 hod znovu potvrzuje moji nejslabší disciplínu letošního roku :-(. Celkově jsem zajel až 10 nejrychlejší čas z celého startovního pole a opět na konkurenty ztratil… Jsem však najedený, hydratovaný, nohy se cítí dobře a věřím v rychlý běh, který by mě měl katapultovat dopředu. Aktuálně držím 5. místo.

 Pozice dobrá, ale když nemáte nohy, tak to prostě rychleji nepojede...

 

 Tomáš Petr ví, kam si sednout pro fotku

 

   T2 – I zde letím jak vítr a opět zaznamenávám nejrychlejší čas v 2. depu (alespoň někde jsem nejrychlejší). Smáznu pár vteřinek a jdeme na závěrečných 21 km.

Konec trápení a jdeme do práce...

 

   Běh - Rozdělen do 3 okruhů po 7 km. Terén je velice členitý, náročný, ale ve své podstatě spravedlivý a krásný. Střídá se dlažba na promenádě, asfalt na silnici, ale i zpevněné lesní cesty a v některých částech cesty s pískem a kořeny od stromů. Když na to máte, tak letíte. Pokud dnes není váš den, tak máte o trápení postaráno. Já jsem věřil v první variantu. Ztráta na Kubu je okolo 2,5 minuty a Petr má náskok 3 minut. Ostatní jsem raději vědět nechtěl. První okruh rozbíhám s rezervou, ale cítím se relativně dobře a stále dostávám informace o neustále se snižujícím náskoku konkurentů, což mi dodává potřebnou energii. Za druhou občerstvovací stanicí na cca 4 km se dostávám před Kubu. Vše, co do sebe dostal, šlo ven a evidentně již má po závodě. Před náběhem do druhého okruhu se dokonce dostávám i před Petra. Nečekal jsem, že to půjde tak hladce a to ještě běžím s rezervou. Zároveň míjím proti sobě Toma a ten je už jenom 3 minuty přede mnou (po cyklistice měl náskok 6,5 minuty). To je rozhodně hratelné!!! Tom před týdnem dokončil dlouhý triatlon v Podersdorfu, takže měl jen týden na to, aby se dal do kupy. Není proto možné předvést super rychlý běh (to byla moje úvaha). Natahuji krok, zrychluji pohyb paží, pocitově si hlídám došlap na střed, posouvám těžiště těla více dopředu a vytěsňuji okolní svět. Jdeme do plných!!! Celý druhý okruh běžím na hranici svých možností a kosím jednoho závodníka za druhým. Bohužel všichni jsou o kolo zpět a Tom stále v nedohlednu. Na 12 km dostávám od trenéra Zbyška a Karči informaci, že jsem již jenom 2:30 min za Tomem. Jsem lehce zaskočen… Běžím podlahu a za 5 km jsem seběhl jenom 30 vteřin? Cíl je ještě daleko, takže šlapeme dál!!! Při průběhu do posledního 7km okruhu se již pohybuji se ztrátou na hranici 2 minut. Síly však dochází stejně jako volné místo na mém harddisku. Za mnou je velká díra, takže si už mohu dovolit riskovat a začínám přetáčet svůj budík. Běžím, hekám, nezdravím, netleskám si se spoluzávodníky a věřím v zázrak. Nakonec bylo mým maximem 50 vteřin, ale Tom stále nebyl nadohled a do cíle zbývalo méně jak 1,5 km. Tomáš Mika mi v posledních kilometrech dělal hrdinně domestika, ale zde již bylo rozhodnuto. Lukáš Kočař si doběhl pro další suverénní vítězství. Na druhém místě zaslouženě dokončil Tomáš Řenč a já dobíhám jako třetí. Absolutně nejrychlejší čas běhu je jen slabou záplatou, stále jsem běžel pomalu. Nebo to chce více zamakat na plavání a cyklistice? Bedna je vždy cenná, ale samozřejmě jsem pomýšlel výše. Nicméně toto je realita a myslím, že perfektně vystihuje aktuální stav na českém území. To však neznamená, že CZECHMAN dopadne stejně!!! Jen počkejte vy holomci ;-).

 Moji hlavní partneři jako na výsluní! Děkuji

 

 Závěr společně s Tomášem (celou dobu byl přede mnou, ale na fotku mě pustil :-))

 

   Vyrovnal jsem svoje vystoupení z roku 2016. Kvalitně zazávodil a dostal cenný impulz do závěrečných 14 dní přípravy.

Ti nejlepší DOKSYrace 2020

 

   Mimo poděkování trenérovi, Karče, všem závodníkům na trati i fanouškům, bych rád vyslovil i velké díky řediteli závodu Tomáši Novotnému za organizaci!!! Všichni víme, že to nebylo ideální (především cyklistická část), ale na druhou stranu se v této době mohl na všechno vyprdnout a mít svatý klid. Jsem si jist, že pro závod udělal maximum a věřím, že příští rok bude závod opět o level jinde (snad výše). Vždy je jednoduché kritizovat, ale těžší něco udělat. Super práci odvedli i rozhodčí, kterých bylo na motorkách v cyklistické části více, než je obvyklé.

 Pivko a víno jsem dostal, takže maximální spokojenost!!!

 

   Dobře všichni odpočiňte, natrénujte a uvidíme se na klasickém otvíráku (letos zavíráku) triatlonové sezóny středních tratí CZECHMAN. Já budu připraven!!!       

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

© 2023 by PERSONAL TRAINER. Proudly created with Wix.com