Mistrovství republiky je vždy mistrovstvím a považuji za čest se postavit na start takového závodu. V minulosti jsme se dokonce na tento typ závodu museli nominovat, ale doba se mění. Závod perfektně zapadal do plánu s hlavním cílem rozjetí se na PILMANa. Ve čtvrtek jsem se vrátil z 14denního vysokohorského soustředění a byl pln očekávání. Závod byl vypsán na olympijské distance (1,5 – 40 – 10km), a pro mě jenom dobře, že byl drafting zakázaný. V Příbrami se sešlo opravdu kvalitní startovní pole. Samozřejmě převažovali závodníci specializující se na kratší tratě, ale i my dlouhotraťaři, jsme se nechtěli nechat zahanbit. K úplnosti chyběl na startu snad jenom Franta Linduška, Lukáš Červenka a Tomáš Řenč.
Vše bylo zahájeno již v dopoledních hodinách dětskými závody. V kategorii starších žáků jsem měl i já své želízko - Filipa Nýdrleho. Ten předvedl vynikající výkon v plavecké a cyklistické části. O celkovém pořadí však rozhodoval běh a zde nestačil na Davida Eliáše a Šimona Michálka. I přesto považuji 3. místo na MČR za velký úspěch a předzvěst úspěšné budoucnosti…
Komunikace v průběhu závodu s Filipem (uprostřed)
Start hlavní kategorie byl naplánován na 15:00. Náš tým se sešel v plném složení: Trenér Zbyšek Zeman, držák Jan Čelůstka, já, umělec Jirka Kesl a vrchní fotografka-informátorka-řidička moje Karča. Příprava na samotný závod byla standardní v pořadí: registrace – ukládání věcí do depa – rozplavání – rozběhání – záchod – mentální nastavení na 2 hodiny bolesti.
A je odstartováno
Plavání – Čekají na nás celkem 4 okruhy po 375m s cca 30 m přeběhem. Voda byla i na mě teplá, takže neopreny zakázány. Startujeme vběhem do vody a já se stavím na pravou stranu startovního pole ke známé trojce Volár – Čelůstka – Kočař. Hned po startu jsem jim skočil do nohou a snažil se s nimi držet krok. Nakonec jsem se ustálil za Čeldou. Z levé strany se na mě nesmyslně začal dobývat Karel Dušek. Jednou stane se, podruhé v pohodě, potřetí kámo?, počtvrté jseš idiot! a popáté mě chytne za vršek dresu a chce stáhnout za sebe. Naštěstí se mu to nepodařilo, ale to již toho bylo akorát dost. Dávám levačku do pěsti a Tysonovou silou mířím do očekávaného místa soupeře. Rána padla jenom do vody, ale adrenalin slušně naběhl. Budu muset skočit na pár soukromých lekcí za Honzou Landou. Xterru jsem už dlouho nejel, takže nevím, jak to tam funguje, ale tady jsi mezi normálními lidmi, co se znají a po závodě si potřesou rukou a zajdou na pivko. Palec dolů, tohle bylo zbytečné... Znovu chytnu tempo, Čeldovy nohy a jedeme dál. Plave se mi dobře. Po prvním okruhu hájím 10. pozici a jsem v kontaktu s nejlepšími. Druhý okruh absolvuji za Honzou Hradeckým a plave se mi snad čím dál lépe. Ve třetím okruhu díky velkému množství závodníků, které musíme předplavat, z kategorie žen a pomalejších mužů, začíná trochu zmatek a již plavu za své. Stejně tomu je i v posledním okruhu. Celkově mám z vody po dlouhé době dobrý pocit. Velké díky šéftrenérovi Lukáši Vroblovi, který mi umožnil se přidat na plavecké tréninky s naší triatlonovou reprezentací v Livignu (určitě pomohlo!). Vodu opouštím na 9. místě se ztrátou 1:20 minuty na nejlepšího plavce Filipa Václavíka, což je v mém podání slušná práce (Zbyšek mě klepe po zádech a paní Passerová se křižuje).
Šup do dalšího kola...
Vzhůru do 1. depa
1. depo – Před sebou do 5 vteřin vidím Kubu Langhammera a společně po plavání běžíme do depa. Zde bohužel trochu zazmatkuji a zaseknu se při nandávání čísla a helmy. Kuba toho využívá a vzdaluje se na 15 vteřin.
Rychle na kolo a stíhačka může začít
Cyklistika – 4 okruhy v lehce zvlněném terénu. 5km jedním směrem po hlavní silnici a 5km zpět. Pro orientaci ve startovním poli velice přehledná volba trati. Naskakuji na kolo pln očekávání. Relativně dobrá výchozí pozice, poprvé na disku a na dohled Kubovi. Ten za to však hned ze začátku neskutečně bere a každým šlápnutím se začíná vzdalovat. Já po zkušenostech z Hamrmana raději jedu rovnou to svoje a jsem zvědav, jak se závod bude vyvíjet. Bohužel ne moc dobře pro mě :-(. Na prvním místě se usídlil Honza Volár a do odvážné stíhačky se pustil jenom Lukáš Kočař. Za nimi se vytvořila sedmičlenná „skupinka“ do které se dostal i Kuba a pak s odstupem času 45 vteřin jedu já. Pozitivní však je, že mimo vedoucí dvojici, která opravdu letí, držím konstantní odstup a nejedu úplnou podlahu. Přidat však moc nejde… Soustředím se sám na sebe, pravidelně piji, na 30 km dávám gel a vyčkávám. I v posledním okruhu mám dostatek sil a díky bohu „nevadnu“. Vzhledem k okolnostem považuji šestý nejrychlejší cyklistický čas za úspěch a posun kupředu oproti minulým závodům. Z kola seskakuji na průběžném 8. místě. Ondra Olšar v průběhu cyklistiky odstoupil z technických důvodů. Ztráta na knírače Honzu a raketu Lukyho je „neřešitelná“. Třetí místo je vzdáleno 90 vteřin a to již není „mission impossible“, alespoň v to doufám.
Přede mnou i za mnou díra, tak jedeme...
Jo i tenhle jediný kruháč mi dal na netechnické trati zabrat
2. depo – Zde jde již naštěstí vše dle plánu a já bez problémů probíhám depem. Uložím kolečko - sundám helmu – nazuji nikoliv boty Nike, ale Mizuno – vezmu óčka a jdeme se proběhnout.
Na občerstvovačkách jsem tomu moc nedal. Vždy jen lok vody a zbytek na sebe
Běh – 4x okruh po 2,5 km v lehce zvlněném terénu, ale velice rozmanitém podkladu (štěrk, písek, asfalt, zpevněná cesta). Nic extra rychlého, ale to mi dnes hraje do karet. Mám pár soupeřů před sebou, a čím horší běh, tím lépe pro mě. Po kole nejsem pohřbený a cítím se překvapivě svěže. Hned při výběhu z depa mě Zbyšek brzdí, že běžím 10 km a ne 2 km. „Rozhodovat bude druhá polovina běhu, Pete, nyní zapracovat!!!“ a měl pravdu. Problém je, že ze začátku všichni běží rychle a technicky dobře. Kdo však drží eso v rukávu, se složitě odhaduje. Za první okruh se toho moc nezměnilo a já stále vidím cca 45 vteřin před sebou běžící dvojici Čelda a Tomáš Kříž. Na 3. km bohužel míjím Čeldu, který odstoupil ze zdravotních důvodu. 7. místo. Okolo 5 km jdu před Filipa Václavíka a Matěje Buriana. 5. místo. Půlka běhu za námi a nyní se začne lámat chleba. Na předních dvou místech se nic nemění, Honza s Lukym si jdou svůj vlastní závod. Třetí je Kuba a běží zhruba stejné tempo jako já. Aktuálně čtvrtý je Tomáš Kříž a ten je okolo 30 vteřin přede mnou, takže zpátky ke strojům. Trochu mě znervózňuje, že Zbyšek stále hlásí ještě dalšího závodníka Švece, který také běží kousek přede mnou. Kdo je sakra Švec??? V cíli mi objasnil, že Švec = Kříž. Je to podobné, uznávám :-), Naštěstí nohy běží stále neskutečně a drží vysoké tempo, to se nedaří Tomáši a já se okolo 8. km dostávám na průběžné 4. místo. Ztráta na Kubu je stále okolo 60 vteřin a to již za 2 km nemám šanci smáznout. Z tempa nepolevuji, ale soustředím se na udržení pozice a s úsměvem na tváři mohu dokončit Mistrovství České republiky na nepopulárním 4. místě. 1. místo suverén Jan Volár, 2. místo Lukáš Kočař a pro mě překvapení 3. místo Jakub Langhammer (nejspíše se v Austrálii opravdu jenom neválel na pláží :-)). Malou útěchou může být vítězství republikového titulu v kategorii 30 – 39 let, ale MISTR JE JENOM PRVNÍ V CÍLI a to jsem dnes já nebyl.
Běž Foreste, běž...
I přesto hodnotím své vystoupení zde pozitivně a závod jsem si užil. Opět jsem byl schopen závodit a věřím, že na Pilmana ještě lépe vyladím. Rozhodně víme, kde jsou rezervy!!!
Celkově 4. místo, jsem spokojen především se svým výkonem
Velké díky všem střízlivým i opilým lidem podél trati co povzbuzovali, tleskali, pískali a hnali mě dopředu. Vždycky je fajn slyšet svoje jméno! Velké díky patří i Helče Lukešové (Řehulové :-)), která mě jako správná maminka zachránila a vzhledem k tomu, že jsem blbec a doma si nechal připravené těstoviny k obědu, nabídla ze své 5kg zásoby. Díky! No a v neposlední řadě pilířům mého support teamu Karče, Zbyškovi a Markovi.
Tohle a pozávodní pivko nikdy neomrzí
Už nyní se těším na další závody a těmi budou 22.8. Vojická časovka na kole i v běhu. Z loňského roku mám co vylepšovat. Vyhrál jsem jenom běh, tak cyklisti POZOR!!!