Kocourovský triatlon: Bez svíčky v kostele to nejde

23/6/2020

   Jakožto loňský vítěz jsem měl tu čest obhajovat svoje vítězství a proto jsem moc dlouho neváhal a zapsal si Kocourovský triatlon do svého diáře. Že jste nikdy o Kocourovském triatlonu neslyšeli? Velká chyba! Jedná se o jeden ze závodů zařazeného do seriálu Král Středohoří. Vesnice Kocourov leží nedaleko Lovosic. Je zde evidováno 15 domů a trvale zde žije 45 obyvatel. 20. června 2020 se však tato kapacita mnohonásobně překročila. Závod se již konal pošestnácté a stále si drží rodinného ducha. Prostě se sejde pár nadšenců, co si rádi zazávodí a v cíli dají pivko. Startovné 200,- je také spíše symbolické než výdělečné.   

    Závodí se na netradičních tratích 0,2 – 20 – 5km. Tratě jsou však více než spravedlivé a především cyklistika kvalitně prověří vaše morálně volní vlastnosti. Již tradičně na víkend nepřálo počasí a i zde byl hlášen nepřetržitý déšť. Zmobilizoval jsem mladé pušky z Nové Paky, naházel věci do auta a v sobotu vyrážíme vstříc dalšímu dobrodružství.

    

   Celou cestu nám usilovně pršelo, ale s blížícím se Středohořím se začalo lehce vyjasňovat a v Kocourově bylo mokro, ale bez deště! Okamžitě narazím na ředitele závodu Frantu Vondru, který rychle upaloval do nedalekého kostela zapálit půlmetrovou svíčku, ať počasí vydrží. Rychle zaregistrovat, připravit věci do 2. depa, složit kola, převléci se do závodního a projet si jeden cca 7km závodní okruh. 30 minut před startem je společný transport na start závodu, který je cca 4km daleko u rybníku, který snad ani nemá jméno. Zde na louce položíte libovolně kolo a dle chuti se můžete rozplavat. Já jsem nechtěl do studené vody a formu ponechal až na samotný závod. Svíčka musela zabrat, silnice jsou stále mokré, ale neprší a teplota je okolo 17°C. Že by byl opravdu závod bez deště?

    Plave se pouze 200 m. Zjednodušeně můžeme říci na druhou stranu rybníka, obeplavat betonovou skruž a zpět. Start z pláže. Pro mě značka ideál ;-). Před startem rychlá rozprava a můžeme jít do práce! 5 – 4 – 3 – 2 – 1 – BUUUM. 87 závodníků se společně rozběhne do vody. Tři kroky, jeden delfínový skok a můžeme plavat. Záměrně jsem se postavil na levou stranu startovního pole, abych měl přehled o dění. Dýchám napravo. Hned po startu jsem za to vzal, moc nedýchal ani se nedíval před sebe. To byla chyba. Po 30 m zvednu hlavu a zjistím, že plavu úplně mimo :-(. Rychle se stočím a zapluji do skupiny. Zde je však boj o přední pozice dopředu rozhodnut a já doplavávám na chvostu první skupinky na cca 7. místě s minimálním odstupem. Co jsem zbabral ve vodě, doženu v 1. depu. Dobrá pozice a rychlá práce mě bez problémů katapultuje do čela. Na kolo naskakujeme ve čtyřech. Matěj Marek, Matěj Vik, Filip Nýdrle a já. Bohužel zde chyběl náš poslední člen novopacké posádky Martin Janoušek.

    Rychle se zformujeme do hada a začínáme ukrajovat první kilometry cyklistiky. Ta je zde opravdu fyzicky i technicky náročná. Kopce se pomalu zajídají a technické sjezdy jsou o to zajímavější, protože jsou v plném silničním provozu a za mokra. Naštěstí chytře zvolená trať zajišťuje malou pravděpodobnost střetu s jiným autem, ale vsaďte na to svůj život J. Celkem 2,5 okruhů s pěti stoupáními. Během prvního kilometru nás dojíždí můj spoluzávodník z juniorských let Martin Berka a přivezl s sebou ještě 150 cm kluka Tomáše Knejzlíka. Pod první kopec dojedeme pohromadě, ale zde vystřeluje dopředu skřítek naší skupiny Tomáš a vláček natahuje. Na konci prvního kopce se ohlížím a zjišťuji, že novopacká esa Filip a Matěj jsou již odpáráni. Přesunu se na konec skupiny a čekám, zda-li si ještě docvaknou díru. Bohužel se tak neděje a pokračujeme ve čtyřech. V druhém kopci zkusím vystupňovat tempo já a koukám po ostatních, co se bude dít. Nic, nechají mě odjet :-). Ve sjezdu jsem dojet Tomem a Martinem. To mi vyhovuje, a další kolo pokračujeme v této trojici. Při nájezdu do předposledního kopce opět zvýším tempo a nyní již výrazněji poodskočím pronásledovatelům. Náskok do 2. depa se bude hodit. Zhruba 1 km před cílem cyklistiky na konci posledního stoupání jsem pro své překvapení dojet Petrem Cmuntem, s kterým jsem už ani nepočítal. Ten na nic nečeká a hned jde na první pozici. Ještě mi stihne sdělit, že nejede na svém kole a má boty o 3 čísla větší. Zajímavé… Do 2. depa dojíždíme bok po boku a je jasné, že bude rozhodovat běh. Svíčka v kostele zabrala, protože za celou cyklistiku nespadla ani kapka, ale i přesto mám totálně zmrzlá chodidla a nemohu se nasoukat do běžeckých bot. Co jsem nahnal v 1. depu, zde ztrácím. Naštěstí Petr je ještě větší tragéd a na běh vybíhám s nepatrným náskokem.  

    Za námi je dostatečná díra, takže pokud se nestane nic nečekaného, první dvě místa jsou jasná. Trať běhu je v jednom okruhu. První 3 km běžíte z kopce dolů a závěrečné 2 jsou do kopce. Petr je stejně jako já výborný běžec a moc jsem se s ním nechtěl přetahovat až do cíle, takže jsem za to hned vzal a snažil se mu to zprotivit. To se naštěstí v nejprudší části seběhu podařilo a já se začínám pomalu vzdalovat. V nejnižším bodě závodu již mám k dobru více jak 30 vteřin a to by mělo stačit. Cítím se dobře, nic nebolí, nová kombinéza od 2XU nikde nedře a Mizuno Duel Sonic letí jak na začátku běhu. Závěrečné stoupání tedy mohu běžet s lehkou rezervou a úsměvem na tváři. Běžím si zde pro svůj třetí titul KRÁLE KOCOUROVA!

    20 vteřin za mnou dokončuje Petr Cmunt a bronz uhájil se ztrátou necelé minuty Martin Berka. Na 4. místě dokončuje překvapení závodu Tomáš Knejzlík, ročník 2005.

    Opět super závod, pohodová atmosféra, shledání se spoustou kamarádů, které jinde nepotkám a již tradičně zde startovalo i několik mých svěřenců, které jsem měl možnost vidět v akci. TOP fotky od profesionálního fotografa Pavla Bauera a neméně profesionální servis od mojí Karči a Marka Nýdrleho. Už se sem těším v roce 2021.

 

   Další závod je již tuto sobotu v Jičíně. Mistrovství galaxie v pivním desetiboji MEGATLON a i zde budu obhajovat loňské vítězství. Uvidíme, jak to dopadne…

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload

© 2023 by PERSONAL TRAINER. Proudly created with Wix.com