V pátek 8.5. dostávám info o závodu, který proběhne za dva dny v neděli. Následuje i email s ucelenými propozicemi, kde mě zaujalo hned pět informací:
Jako jediný triatlonový závod,pořádaný na jaře 2020 v celé Evropě, se tento jede jako Mistrovství Evropy.
Čas startu nejistý a bude stanoven večer před závodem.
Vzhledem ke společenské situaci, pro minimalizaci stresu a pohodově strávené odpoledne je počet závodníků omezen na 370 mužů a žen.
Je zakázáno na cyklistiku a běh použít oblečení, které měl závodník na plavecké části.
Na cyklistice a běhu musí mít závodník zakryté lokty oblečením.
Závodů je nyní opravdu mnoho, takže složité vybírat ten nejkvalitnější, ale nakonec jsem se rozhodl pro téměř domovskou Novou Paku. Na start přijíždím společně s přítelkyní Karčou se zbytečně velkým 45minutovým předstihem. Omrknu depo (židle, karimatky), plaveckou trať (vyznačenou bójkami z 5litrových bílých kanystrů), registraci a hodím se do klidu :-). Závodníci se postupně začínají sjíždět ze všech koutů Nové Paky. Organizátor Marek Nýdrle mazácky podržel závod pouze mezi hrstkou vyvolených, takže moje šance na evropský titul se budou nejspíše rozhodovat mezi mnou a jeho synem Filipem.
Depo 1. i 2.
Před startem si ještě stihnu proběhnout jedno kolečko běhu, uložit kolo do depa (místo plastové židle zvolím Karči auto), nasoukám se do neoprenu a jdu poslechnout rozpravu.
Vyvolávání závodníků na start
Na startu se nás sešlo celkem úctyhodných ŠEST! 5 mužů v hlavní kategorii 8 – 78 let a jedna žena.
Okolo 15 hodin obsazujeme všichni molo a čekáme na startovní výstřel. Ten nepřišel, ale na terminologii: „tři, dva, jedna, hop“, jsme všichni zareagovali skokem do 18°C vody. Plavali se dva 300 m okruhy v rybníku Fařina (pro všechny místní známý jako „Bahňák“, už detailně chápu tento název). Po startu se drží startovní pole pohromadě, ale již po 100 m se projevuje moje 2měsíční indispozice v této disciplíně a mladé pušky se mi začínají vzdalovat. Po prvním kole ztrácím na vedoucí dvojici okolo 20 vteřin a ve druhém rozhodně nezrychlím. Nakonec lezu z vody na průběžném 3. místě a na Filipa s Matějem ztrácím 42 vteřin. I přes špatný výkon, katastrofální techniku a pár doušků bahňácké vody si plavání užívám.
Start
V 1. depu naštěstí smazávám ztrátu na hratelnějších 20 vteřin. Cyklistika se jede na jednom okruhu o délce 14 km (Nová Paka - Brdo – Krsmol – Ústí – Roškopov – Stará Paka – Nová Paka). V první 1/3 je terén značně zvlněný a poté následují roviny. Již v prvním stoupání dojíždím Matěje a na 2. km jsme již všichni pohromadě i s Filipem. V nejdelším kopci závodu Filip neakceptuje naše tempo a vytváří se silná cyklistická dvojice já a Matěj. Pravidelně střídáme a postupně navyšujeme náš náskok na Filipa. V cíli cyklistiky máme s Matějem k dobru 2,5 minuty.
12. km cyklistiky. Já společně s Matějem
I 2. depem proletím nejrychleji a vzhledem k průběhu závodu již nemusím extrémně tlačit na pilu. Běží se celkem 6 okruhů okolo rybníku o délce 800 m. První napálím a poté již jenom kontroluji situaci. Matěj je primárně plavec, Filip mě bude prohánět až za pár let, Méďa běží s kočárkem a Dan absolvující cyklistiku na horském kole i přes velké úsilí prostě nemá šanci. Druhé místo uhájil Matěj Vik a na třetím místě dokončuje Filip Nýdrle.
V cíli s packým trenérem Michalem Řeháčkem a přítelkyní Karčou. Všichni správně obuti ve značce Mizuno :-)
Dobíhám si tedy pro jarní titul Mistra Evropy!!! Super zpestření tohoto nekonečně dlouhého tréninkového bloku. Fanoušků i organizátorů více než závodníků, ale věřím v postupně se měnící poměr. Tento závod budou chtít kluci podržet cca 2x do měsíce, takže jste srdečně zváni.
I s kočárkem lze závodit (Jan Medlík)
Další závody jsou bohužel stále dost nejasné, ale věřím ve zlepšení a postupné otevírání hranic i pro sérii Ironman a Challenge…
Děkuji za fotky Evča Maršíková a Karina Vítková