© 2023 by PERSONAL TRAINER. Proudly created with Wix.com

Plavecké závody na 1 500 m a 400 m kraul: Pohled pravdě do očí

26/1/2020

   Po zaběhnuté trojce v minulém týdnu jsem byl při chuti a tak jsem okamžitě přijal nabídku od hlavního trenéra plaveckého oddílu Jičín/Nová Paka Michala Řeháčka na start v krajském mistrovství družstev. Moc na výběr z hlediska tratí jsem nedostal, ale 1 500 m a 400 m kraul jsem ocenil více než 200 m motýlek :-). Navíc se plavecké závody konaly v mém téměř domovském bazénu v Pardubicích a vždy je dobré vědět, jak je na tom člověk s formou.

    V sobotu ráno 25. 1. naskakuji na vlak a po hodině vystupuji na hlavním nádraží Pardubice. Po 10 minutách chůze jsem na bazénu. Převléknu se a pádím na zrekonstruovaný bazén. Zde se přidám k početné skupině Jičíňáků. Do mého prvního startu zbývá jedna hodina. Rozplavu se v 50 m bazénu, protože 25 m je plně vytížen závody. Protáhnu, potahám gumy, proberu signalizaci s Rudou Coganem (neskutečně propracovaný systém tří různě barevných ručníků s přesností 0,5 vteřin, ale popsání by bylo na více než tři A4) a začínám nastavovat tělo na 19 minut bolesti. Bohužel mi nebyl nahlášen čas, takže jsem v nejpomalejší rozplavbě s pardálama ročník 2007 :-).

    Po mnoha letech se znovu vztyčím na plavecký blok a uvědomuji si, že už jsem zapomněl startovní signalizaci. Kolikrát pískají a jaké jsou pokyny??? No nic, to se nějak zvládne… Cíl je jasný: atakovat hranici 18:30, což odpovídá tempu 1:14 na 100 m. Skočím do vody a jsem rád, že mi nenatekla voda do brýlí. „Efektivně“ vyvlním a začínáme plavat. Metry rychle utíkají a já stále držím náskok oproti plánu. Cogy na břehu se zeleným ručníkem u pasu je toho důkazem. Je mi však jasné, že závod se začne lámat v druhé polovině. 400 m rozjíždím za 4:52 a můj náskok činí 4 vteřiny. Již jsem chytil rytmus a věřím, že jej udržím až do konce. Na 800 m se opravdu začíná lámat chleba. Dohmatávám v čase 9:59 a již zaostávám o 7 vteřin oproti plánu. Do cíle daleko, tělo dnes však nemohu dostat do plných obrátek a stále si něco šetří. Sen o pokoření hranice 18:30 minut se pomalu začíná rozplývat. Nic však nevzdávám a bojuji dál. 1 km 12:32 a ztráta narostla na 12 vteřin. Napravo ani nalevo není závodník, který by mi pomohl s udržením tempa a tak se koncentruji sám na sebe. Každá další kotoulová obrátka bere více energie a vzduchu. Kluci na břehu se snaží motivovat a bílý ručník nad Cogyho hlavou ani nebyl v popisu signálů. Posledních 200 m se snažím ještě nakopnout a zrychlit, ale čím více hrabu, tím pomaleji plavu. Dohmatávám v čase 18:57,54 a říkám si: „Paní Passerová mě v pondělí na tréninku utopí!“ Popadnu dech, poděkuji týmu za podporu a jdu se vyplavat do vedlejšího bazénu. Čas není úplně TOP, ale je to aktuální ukazatel mé výkonnosti a příště bude co zlepšovat.  Nakonec zjistím, že z 15 startujících obsazuji 6. místo a přidávám alespoň několik bodů do celkového součtu družstev.

 

   Do dalšího startu mi zbývá okolo 4,5 hodin, takže co teď? Převléknu se do běžeckého a jdu si zaběhat po Pardubicích. Mám nějakých 50 minut, než společně s týmem vyrazíme na oběd, takže času dost. Běh jsem si opravdu užil a hodně zavzpomínal. 3 roky, které jsem strávil na Sportovním gymnáziu, byly nepřekonatelné. Bydlení u tety a strýčka v nedalekých Holicích, naše sportovní třída plná hovad, triatlonová skupina pod aktovkou Jiřího Seidla, kde byl každý druhý reprezentant, rychlý jedničky před tréninkem (po tréninku dvojky) U Vatikána nebo v Ponorce, první lásky, kocoviny, úspěchy a zklamání. Rozhodně bych neměnil!!! Slza téměř ukápla.

 

   Po běhu rychle na oběd do Globusu a zpět na bazén. Času dost, takže zalehnu na tribunu a hodinku se prospím. Poté následuje stejná rutinní příprava na můj další (poslední) start 400 m kraul. Původní plán byl útok na hranici 4:30, ale to je nereálné, takže přenastavuji na čas 4:40. Rozhýbu, rozplavu, předám instrukce klukům a cílených časech a jdeme znovu do boje. Opět mě nepřekvapuje, že mám nejpomalejší rozplavu, ale s klukama sahajícíma mi po pas se již důvěrně znám, takže pohoda. Prostě to napálím a uvidíme, kdy mi dojde.

 

   Hop a je to tu znovu. Plave se mi dobře, ale netuším, zda-li i rychle. 100 m rozjedu za 1:06 a cítím se dobře. 200 m obracím za 2:17 a začínám slušně tuhnout. 300 m 3:30 a chvíle pravdy je tu. Je mi blbě, nemám vzduch, všechno mě bolí a posledních 100 m přede mnou… Nakonec dohmatávám za 4:44,14 a vím, že dnes jsem na více neměl. Hodně práce za mnou a ještě více přede mnou. V celkovém pořadí obsazuji tímto časem 8. místo ze 17 závodníků.

    Balím kufry a pádím na vlak zpět do Prahy. Neplaval jsem úplně dle svých představ, ale zas takový propadák to nebyl a lepší trénink jsem si přát nemohl. Příště to bude lepší!!! Děkuji týmu za možnost jejich reprezentace, USK pod vedením paní Passerové za trpělivost a Rudovi za nejrychlejší taxík na vlak.

 

   Nyní jsem již s Lubošem Bílkem na běžkařském soustředění ve Walchsee do 1. 2. a od 2. 2. se přemístím na Kanárské ostrovy za Honzou Čelůstkou, Honzou Volárem a Richardem Vargou na lekce opalování, grilování a spousty příjemných procházek.

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload