Letos druhý start na Českém poháru v dlouhých triatlonech a duatlonech padl na závod PálavaRace 18. 8. Na závod jsem společně s přítelkyní dorazil s dvoudenním předstihem, abych se stihl adaptovat na moravské podmínky. Aktivně jsem oprášil vzpomínky na místní cyklistickou trať a zdolal Svatý kopeček v Mikulově (obojí jsem nakonec zvládl).
Start v neděli chviličku před 12:00, takže se člověk mohl kvalitně vyspat, v klidu posnídat a bylo dost času i na rozklusání a rozjetí před závodem. Do míst závodu se přemísťuji zhruba 2 hodiny před samotným startem. Parking, pobalení věcí potřebných na závod, registrace, instruktáž přítelkyně, poklábosení s kamarády, uložení všeho do depa, rozhovor pro ČT a jdeme se rozplavat.
Plavání ve dvou okruzích po 950 m s krátkým výběhem z vody. Teplota vody okolo 23°C, takže neopreny povoleny. Lehký vítr zprava zajišťoval pomalý návrat zpět do prostoru startu/cíle. Plán byl jasný, držet se co nejdéle výborného plavce Filipa Václavíka. Na startu jsem se postavil hned vedle něj a čekal na startovní výstřel. Dnes to nevyšlo úplně dle představ a musel jsem se trochu více probojovávat. U první bojky jsem na průběžném 4. místě a nepatrnou ztrátou. Postupně se však rozestupy zvětšují a plavec přede mnou nechává díru. Pouštím se do stíhací plavby první dvojice Filipa a Vojtěcha Rakušana. Na výběhu z vody mám ztrátu okolo 15 vteřin. V druhém okruhu vinou zpomalení, horší orientace a osamocené plavby náskok narůstá až na ztrátu 1:45 minut na první dvojičku. Čas 28:14 minut dokazuje, že plavání bylo opravdu poctivé.
V prvním depu rychle sundávám neopren a beru první pytel, co je po ruce. Díky loňskému vítězství jsem měl startovní číslo 1 a tudíž i nejlepší pozici v depu. Bohužel jsem si nevšiml, že přes můj pytel si hodil věci Vabr. Trochu mě tedy zaskočilo, že po vysypání vypadnou Salming boty, kšilt a brýle. Co??? Rychle vše vracím do pytle a dávám na startovní číslo 2. Napodruhé vše klapne a rychle ke kolu. Při naskočení na kolo ztrácím již jenom něco okolo 20 vteřin na Filipa a 1 minutu na Vojtu.
Cyklistika byla rozdělena do 3 okruhů po 28 km. Relativně rovinatý profil zpestřil jeden kopeček a několik hupů. Vítr si s námi při cestě do Lednice na otočku hezky pohrával, zato při cestě zpět to bylo za odměnu. Zhruba po 10 km jsem se dostal před Vojtu Rakušana, který byl do té doby vedoucí závodník a tuto pozici uhájil až do samotného konce cyklistiky. První okruh jsem jel intenzivně a poté chtěl trochu zvolnit, ale Vojta se o mnoho nevzdálil a tak jsem z nastoleného tempa ubíral velice pomalu. Vše bylo bez problémů až do závěrečným 2 km, kdy jsem začínal dostávat křeč do pravého třísla. V té chvíli jsem začal mít obavy o běh. Náskok jsem měl okolo 5 minut, ale pokud budu muset zastavit a řešit tento problém, bude po náskoku a jedeme odznova... Zvolnění na poslední kilometry a přechod na běh mě naštěstí zachránil a já jsem od té doby o tříslu nevěděl. Dále do depa postupně přijíždí i ostatní favorité v čele s Petrem Vabrouškem, Alešem Susky, Petrem Cmuntem a Frantou Schovalem.
V 2. depu nemusím nikam spěchat a mentálně se chystám na velice teplý půlmaratón. Ranní podmračené počasí s příjemnou teplotou je vystřídáno 35°C bez mraků a stín na běžecké trati budete hledat marně. No trochu se dnes opálíme.
Běh je stejně jako cyklistika rozdělen do 3 okruhů po 7 km. Běžíme 3,5 km po hrázi vodní nádrže Nové Mlýny tam a zase zpět. Občerstvovací stanice jsou téměř každé 2 km, ale i to bylo v těchto klimatických podmínkách pro některé příliš a celkem 50 závodníků z 260 nedokončilo. Plán je vyběhnout ostře a prvních 10 km jít agresivněji. Agresivní to bylo, ale rychlé už ne :-). Naštěstí křeče, na které pravidelně trpím ze začátku běhu, se nehlásí, ale tělo se začíná pomaličku přehřívat. Proto hned od první občerstvovací stanice volím taktiku přechod do chůze, vzít co je a to buď vypít, nebo na sebe nalít. Následujících 500 m se vždy běží krásně. Dostávám informaci, že na druhém místě je Rakušan. Tím, že jsem do této doby osobně Vojtu Rakušana neznal, tak jsem celou situaci pochopil tak, že se jedná o rakouského závodníka a já tedy absolutně netuším, zda-li poběží 21 km za 1:30 nebo 1:15? Lehce znervózním, ale naštěstí se nepřibližuje. Průběžně dostávám informace od přítelkyně Karči a svěřence Filipa, že mohu být v klidu a závod si užít. Rozestupy se naštěstí zvětšují. I přes úmorné teplo se každým krokem přibližuji cíli a nakonec po roce obhajuji místo nejvyšší. Čas pomalý, ale na to se dnes nehrálo. Nikdo neběžel rychle a klobouk před každým, kdo dokončil. Nad hlavu zvedám pásku pro vítěze a získávám tu nejlepší motivaci do dalšího tréninku! Druhý dokončuje Rakušan, Vojtěch Rakušan a díky kvalitnímu běhu se na třetí příčku před Petra Vabrouška posunul Petr Cmunt.
Velké díky Tomáši Novotnému za tento závod. Vždy je co zlepšovat, ale je vidět, že pro závodníky dělá maximum a každým rokem se úroveň zvyšuje. Díky Tome a všem z organizačního sboru okolo tohoto závodu.
Další závod za 14 dní MČR na polovičních tratích PILMAN. Opět poměřím síly s těmi nejlepšími u nás. V čele s Lukášem Kočařem a Tomášem Řenčem. Bude to hukot, tak doražte!!!