© 2023 by PERSONAL TRAINER. Proudly created with Wix.com

Kocourovský triatlon: Jak jsem si doběhl pro titul KOCOURA

23/6/2019

   V sobotu 22.6. jsem v rámci přípravy na Ironman 70.3 Lahti zavítal do mého oblíbeného podniku Krále Sítředohoří. Konkrétně se jednalo o závod Kocourovský triatlon v obci Kocourov. V minulosti jsem zde startoval již 2x. 2012 jsem byl první a 2016 celkově 11. Bylo tedy co napravovat. Vše se klasicky řešilo na poslední chvíli, takže jsem byl rád, že jsem se po rozhovoru s hlavním organizátorem Frantou Vondrou vešel na startovní listinu čítající celkem 65 jmen. Super lokální podnik na tratích 0,2 – 17 – 5 km. Proč zde vlastně startuji? Samozřejmě se mi líbí probíhat první cílem, a to je na závodech série Ironman nebo Challenge dost obtížné, ale tyto závody mají v sobě o něco víc. Depo na zemi na louce ve stylu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, sponzoři vysprejovaní na silnici 30 minut před startem závodu, na co čip nebo startovní číslo na gumě, když stačí číslo na ruce a noze (stejně se všichni známe), občerstvovačka je, ale jenom formou samoobsluhy, v cíli jednička a kuřecí stehno s bramborem (startovné 150,-) a všichni se usmívají. Právě proto se sem vždy rád vrátím!

    Start byl až ve 14:00, takže jsem se dopoledne s přítelkyní Karčou v rámci rozcvičení stihl vydrápat na Lipskou horu a nastudovat trať z ptačí perspektivy. Před 12:00 jsme v místě hlavního dění závodu a stihneme se posilnit boloňskými špagetami a rybízovkou. Vezmu svého oranžového oře a projedu si jedno kolečko cyklistiky, abych se rozpomenul. Odregistruji, převleču a uložím věci do 2. depa. Naskočím na kolo a jedu směr start plavání (cca 5 km od cíle).

    Plavecká část je dlouhá úctyhodných 200 m. Důvod je prostý, větší vodní plocha v okolí není. Plave se na druhou stranu rybníka 100 m, kde se obeplave skruž a jede se zpět. Na otázky: Teplota vody? Jsou povoleny neopreny? Teplota je vynikající, klidně si neopren vezmi, ale nikdo ho zde ve výbavě nemá, takže je to na tobě 😊. Rozprava celého závodu se vejde do 1 minuty a může se odstartovat. Start super, ale klasicky mi při delfínovém skoku nateče voda do jedné brýličky. Blbec, opět jsem zapomněl dotáhnout gumičku od brýlí ☹. Po 50 m zvedám hlavu a jsem překvapen, že nejsem první. Dvojice borců je přede mnou a vypadají dobře. Blbci přepálili! U skruže jsem hned za nimi, ale po otočce zařazují vyšší stupeň a pozvolna se vzdalují. No nic, holt hrábnu v depu a jsem s nimi v kontaktu. Vodu opouštím na 3. místě s nepatrnou ztrátou, ale plánované seběhnutí v depu se nekoná. Kluci běží k připraveným cyklistům na konci depa a dotykem ruky je vypouští na trať cyklistiky. Aháááá štafety, alespoň bude s kým jet na kole. Zahodit čepičku a plavecké brýle, nasadit helmu, beru kolo, naskakuji a jedeme. Dalších 10 vteřin ztráta na vedoucí dvojici.

    Cyklistika je ve dvou okruzích s nájezdem od rybníka. Celková délka 17 km a o zábavu se nám na trati postará 5 stoupání. Kopce byly letos za odměnu, protože okamžitě po mém výlezu z vody se rozpoutala průtrž mračen a z trati se stala skluzavka. V prvním kopci dojíždím jednoho ze štafetářů, ale druhý se mílovými kroky vzdaluje a mé technické schopnosti ve sjezdech z náskoku rozhodně neubírají. Naopak ve sjezdech jsem mohl zadkem štípat ocelové dráty. Původní plán přepnu z módu stíhačka na hlemýždě, který zvažuje přikoupení postranních koleček ve vesnici Medvědice. Naštěstí celou cyklistiku absolvuji bez pádu či jiných technických problémů a do cíle dojíždím osamocen s dírou před i za sebou. V minulosti zde byl na trati katastrofální asfalt, ale letos bylo vše opraveno, takže i přes mokrou vozovku jsem si trať užil.   

    Závěrečných 5 km bylo v jednom okruhu. Nejprve se 2,5 km lehce klesalo a poté jste se museli vydrápat zpět do cíle. Déšť a chladnější počasí je postrach všech cyklistů. Na běh však ideální a prvně zde mohu předvést TOP výkon. Je to fajn, pokud víte, že na startu není silnější běžec a aktuálně se cítíte dobře. Rozběhl jsem tedy rozumně a postupně nechal nohy zapracovat do závodního tempa. Dokonce cca 500 m před cílem dokáži seběhnout nejlepšího běžce štafety. Ve vodě a na kole mi to nandali, ale triatlon končí až během a zde jsem si potvrdil v čem dominuji. Cílem probíhám na prvním místě v čase 57:15. 3,5 minuty za mnou dobíhá Honza Bureš a dalších 30 vteřin zaostává spolužák z FTVS, trenér, publicista odborných článků a držitel černého pásku v karate Filip Peřinka. Výjimečně jsem na kluky v cíli nepočkal (pardon!), protože okamžitě po mém doběhnutí moje svěřenkyně Simona dokončila trať cyklistiky a já se s ní vydal na trať běhu jako support. Traťový rekord Petra Cmunta vzhledem k počasí na cyklistice odolal a nejspíše se sem ještě budu muset vrátit 😊.

    V tombole jsem nic nevyhrál, ale to nic nekazí na super dojmu ze závodu a již nyní vyhlížím poslední velký závod před Challenge Prague. V sobotu se premiérově postavím na zmiňovaný Ironman 70.3 Finland. 

    Díky za luxusní foto Pavlovi Bauerovi (https://www.pavelbauer.com/) a Karině Vítkové (berušky).

 

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload