Na potřebu zkrácení tratí, změny známých destinací a návratu k užívání si triatlonu reaguji dle doporučení trenéra Zbyška výletem na italské Lago di Garda. Cílem je malé městečko Bardolino na jeho jiho-východním břehu, kde se konal již 36. ročník olympijského triatlonu. Závodníci z České republiky zde mají dobrou reputaci především díky vítězstvím Jana Řehuly (2000), Martina Matuly (1997 a 1994) a Lenky Radové-Kovářové (2005 a 2002). Z Prahy cesta okolo 750 km a zhruba 7 a půl hodiny jízdy. Ve čtvrtek po obědě společně s přítelkyní Karčou balíme kufry a vyrážíme. Večer jsme na místě a těšíme se na další den.
Pátek je den před závodem a tak já trávím čas kontrolou prostoru startu, plavecké části, depa a projíždím si jeden cyklistický okruh. Mimo města je vše perfektně označeno a já nemusím každých 500 m koukat do mapy. Přítelkyně v mezidobí stihne jeden vertikální kilometr a vydrápe se na Monte Baldo 2 218 m. Navečer se rozplavu v bazénu a vzhůru na registraci s pasta party. Dám obligátní jedničku a jdeme se vyspat.
Start závodu mé vlny je až v 12:42 (sobota 15.6.), takže oproti závodům Ironman nebo Challenge hodně pohodové vstávání. Před snídaní se rozklušu, rozplavu a s úsměvem na tváři se jdu najíst. Okolo 11:00 mám již všechno nachystáno v depu a procházím si úvodní metry cyklistiky i běhu. Raritou závodu je dvoupatrové depo, které umožňuje menší prostor využít na 200 %. Moje místo je samozřejmě v 1. patře. Na angličtinu se tu moc nehraje, takže zalehnu do stínu a poslouchám místní speakry. Po 2 minutách se zvedám a jdu co nejdál od reproduktorů. Zhruba 20 minut před startem se navleču do neoprenu a jdu se zchladit do příjemně teplého jezera. Již nyní je teplota přes 30°C, takže opalovák má v kapsičce na kole své jisté místo. Lehce se rozplávnu a jdu do své startovní vlny s číslem 4. Závodu se celkem účastní 1 400 triatlonistů. Bohužel startuji až ve 4. vlně s TOP atlety 18-39 let, ale to neovlivním. 12 minut před námi v prvních dvou vlnách startuje všech 180 žen a 6 minut TOP atleti 40 let až smrt.
2 minuty před startem nás vpustí do vody a vytvoří imaginární startovní čáru, která se neustále pohybuje dopředu. Jeden okruh 1 500 m dlouhý s 3 bójkami okolo místního poloostrova a čistou vodou vypadal ze břehu tak poklidně! Standardně neočekávaný výstřel odstartuje moji vlnu čítající zhruba 200 závodníků. Pár facek, kopanců a ochutnávka místní vody musí proběhnout i zde. Plynule se propadnu do 2 – 3 – 4… řady a prvních pár desítek metrů bojuji o svůj prostor. Po 400 m, když se již konečně může normálně plavat, začínáme dohánět závodníky a závodnice před námi a je dost složité se vyznat ve skupinách a ve své pozici. Nakonec vylézám z vody na celkovém 35. místě v čase 20:18 minut (na nejlepšího plavce ztrácím 1:40 min) a běžím do depa. Nikdy bych neřekl, že výběh do prvního patra může být tak náročný. Nohy se mi klepou a aktuálně mají sílu střízlíka. To nám to začíná…
Při naskočení na kolo získávám od Karči cenné informace o průběhu závodu. Jeden atraktivní okruh dlouhý 40 km s několika technicky náročnými úseky, kopečky v celém jeho průběhu a serpentinovým sjezdem do cíle. Postupně se vymotávám z města po dlažbě a kontroluji situaci v mém okolí. Hned na úvod je zhruba 500m kopec, který musím dobře zvládnout a docvaknout 10člennou skupinu s náskokem necelé 1 minuty. Naštěstí dva Italové měli stejný nápad a já se jich zuby nehty snažím udržet. Na kopci máme ztrátu již jenom okolo 15 vteřin a kluci se opírají do pedálů. Na jejich reakci ať vystřídám, se stěží dovleču na špic, odjedu si svých hrdinských 5 vteřin a uklízím se dozadu. Po necelých 2 km od startu jsem ve skupině, která naštěstí více taktizovala, než jela a já konečně mohu vydýchat depo. Prostě klasický průběh správného olympijského triatlonu, trochu jsem si odvykl. Kilometry naskakují rychle a tempo je velice proměnlivé. Chvíli se jede pila, pak zase tužka. Střídání je chaotické, nikdo nic nesignalizuje a průběžné předjíždění žen dodává na klidu mé duše. Nemáme informace o průběhu před námi, ale vzhledem ke kolísavému tempu skupiny neočekávám sjetí soupeřů před námi. Postupně se oddělí 3 nejsilnější cyklisté, které jsem nezachytil, ale náskok není dramatický, takže se snažím jezdit v ½ skupiny, pravidelně pít, občerstvovat a chystám hlavu na běh. Před závěrečným technickým sjezdem jsem na předních pozicích, ale již v průjezdu první serpentinou pochopím, že tady se pojede dolů jiné tempo. Systematicky se procedím na poslední místo a jen doufám, že si přede mnou nikdo nelehne… Naštěstí se tak nestalo a já se udržím ve skupině. Bohužel to má za následek příjezd do depa na jedné z posledních pozic. 40km zvládám za 1:02:12 hod a obsazuji tak 27. nejlepší cyklistický čas. Nejrychlejší cyklisté zvládli trať těsně pod 1 hodinu.
V depu se celá skupina natáhne a já tuším, že na běhu budu mít co dělat. Na začátku mojí nejsilnější disciplíny se pohybuji okolo 30. místa. Nyní už jenom dva 5km okruhy po náplavce a dovolená může začít. Dnes jsem si nebral hodinky, takže netuším, jakým tempem běžím, ale není moc důvodů se šetřit a hned od začátku předbíhám jednoho závodníka za druhým. To mi naštěstí dodává energii a motivaci v tempu pokračovat. Po 2,5 km jsem na prvním místě mojí cyklistické skupiny a začínám dohánět i pomalejší běžce z předchozích skupin. Při průběhu do druhého okruhu jsem na 18. místě. Nyní začíná ten pravý boj, protože na trati jsou i o kolo pomalejší závodníci, teploty se blíží 35°C a moje nohy už přestávají být tak fresh jako na začátku. Naštěstí autopilot funguje a já letím. Po 35:07 minutách (8. nejrychlejší čas dne) končím svoji běžeckou část. Celkový čas 2:00:34 hodin stačí na celkové 14. místo.
V cíli vše ignoruji a jdu spadnout do jezera, kde se chvíli zdržuji a čekám, než tělo bude mít přijatelných 39°C. Karča na mě raději ze břehu dohlíží, ostatně jako po celou dobu závodu a ještě stihla skrze můj Instagram informovat o průběhu závodu. Lehce občerstvím, skočím na masáž, vyzvednu finisherské trenky, věci z depa, price money a jedeme na ubytko. Konečně může začít 1denní dovolená. Večer skočíme jak jinak než na pizzu a salát caprese. Já tam pošlu dvě pivka a vymyslíme ferratový program na neděli.
Celý závod byl perfektně zorganizovaný z hlediska tratí a diváckou kulisou, lehce to pokulhávalo se zázemím pro neitalsky mluvící závodníky. V cíli mi chyběla cola, ale na záchodech bylo dost hajzlpapíru a já opět kvalitně vytočil motory. Opět jsem si potvrdil, že pokud kvalitně nezaplavete, tak závod skončí dříve než začne. Holt paní Passerová se na mě ještě chvíli bude muset koukat.
Dalším závodem je Kocourovský triatlon již tuto sobotu na sprint tratích. S kým se zde uvidím?