Z Prahy jedu do Plzně ve středu 3.4. a absolvuji zde svůj poslední náročnější trénink s tréninkovým partnerem Jirkou Keslem a trenérem Zbyškem Zemanem. Večer zapiju posledním českým pivkem, dám kachýnku se zelím a vzhůru na kutě.
Ve čtvrtek budíček v nekřesťanskou hodinu 1:30 ráno, naložíme auto a jedeme směr Salou. Naštěstí jedu společně s Jirkou, takže se pravidelně po cca 2 hodinách střídáme a cesta pohodově utíká. Bezmála 1750 km zvládáme za necelých 17 hodin a okolo 20:00 jsme na místě. Bydlíme v uzavřeném rezortu cca 300 m od moře a ostrahu nám dělají dva nabroušení Španělé s nápisem SECURITY na zádech. Anglicky nemluví, ale byla s klukama sranda. Velkou výhodou je umístění všech okolních akcí závodu právě do našeho rezortu (expo, registrace, briefing, pasta party, závěrečný ceremoniál). Po cestě nastěhování, složení kol a hurá do postele.
V pátek se na snídani potkáváme s Ondřejem Kubou a Radkou Suchou ze Slovenska. Příjemné shledání a domlouváme společný plán dne. Okolo oběda si jdeme zaplavat do 25 m krytého bazénu a navečer razíme na trať kola. Zde se přesvědčujeme o technické a silové náročnosti trati. 3 okruhy po 30 km s celkem 21 otočkami o 180° a k tomu několik 90°. Den zakončujeme registrací a burgrem v místní restauraci. Zde se i poprvé potkávám se svým support týmem z Hawaie Ondrou a Matějem.
Sobota je ve znamení závěrečných příprav. Dopoledne lehký plavecký trénink v bazénu (do 14°C moře se mi moc nechce). Na oběd využijeme pasta party. PRO briefing, kde je 75 % amatérů. Uložení věcí do depa a rozklus po trati zítřejšího závodu. Večer pizza, pivko a uléhám do postele s dobrou předtuchou bezesné noci.
Neděle 7.4. (den závodu). Snídaně v rezortu 5:30. Vsázím na klasiku vajíčka, prosciutto crudo a bílé pečivo. 6:45 vycházím zkontrolovat depo a vzhledem k frontě na 4 toitoikách si stihnu naposledy odskočit k nám na bungalov. 7:45 jsem zpět na pláži v neoprenu a poprvé od našeho příjezdu ochutnám 14°C moře. Lehce rozplavat, dostat hned několik facek od vln a jdeme na startovní čáru.
8:00 start kategorie PRO. Na startu se nás nakonec sešlo 52, což je oproti loňské patnáctce slušný nárust. 10 m běh po pláži, dalších 20 m v moři a začínáme delfínovými skoky překonávat první vlny. Sám jsem překvapen, jak jsem zvládl start. Hned jsem se dostat do popředí a první 4 vlny ideálně podplaval. To byl poslední moment, kdy mě moji fanoušci mohli vidět v TOP10 😊. Startoval jsem z pravého boku, takže jsem se vyhnul mele uprostřed startovního pole, ale vlny nás stejně postupně rozházely po celém pobřeží. Plaval se 1 okruh, který byl dobře označen a na bojky bylo vidět, ale kalná voda v kombinaci s vlnami moc hák neumožňovala. Tolikrát jsem se za závod ještě nenapil a chvílemi jsem nevěděl, zda-li už zabírám nebo stále ruku přenáším vzduchem. Nakonec mě moře vyplivlo po 26:15 minutách na průběžném 27. místě. Věřil jsem v lepší výkon, ale místní podmínky mi moc do karet nehrály. Nevadí, jedeme dál…
V depu jsou rozestupy minimální a jsem v kontaktu se skupinkou 3 dalších borců. Teplota vzduchu pod 10°C na rozmrznutí z vody moc nepřidala, ale i tak nechávám návleky na ruce v depu. Krom necitlivých chodidel mám i totál promrzlé ruce a do treter se dokáži nasoukat až po 3 km. V té době je již trojice daleko přede mnou. Zapadám do hrazdy a začínám svoji sólo jízdu. 30 vteřin za mnou je 5-ti členná skupinka v čele s bratrem budoucího vítěze Sanderem Heemeryckem. Udržím se s nimi do začátku druhého 30km okruhu, ale pak při prvním promíchání s age-group závodníky nejsem schopen docvaknout narůstající díru a ze skupiny si vystupuji. Od této chvíle se tento scénář opakuje hned několikrát. Pole amatérů plynule předjíždím v 2. někdy i 3. řadě (trať cyklistiky nebyla moc moudře zvolena), ale to samé činí i moji PRO soupeři se mnou. Srdce mohlo, ale nohy bez šťávy. Motivace se s každým kilometrem zmenšuje a sen o kvalitním výkonu je již nyní pryč. Ondra a Matěj podávají opět support z říše olympijských vítězů a informují o průběhu závodu. Bohužel se získanými informacemi nemohu výhodně naložit. Kde není vůle, není síla… Po 2:22:51 hodinách vracím TREKA do depa (39. místo v PRO) a popravdě ani nevím, zda-li se těším na svoji nejsilnější disciplínu běh.
Již není co zkazit, takže se držím plánu a první 2 km napaluji v tempu 3:20-3:25min/km. Po cyklistice bez šťávy jsem překvapen, že nohy tempo akceptují a já se opět začínám „vracet do hry“. Trať běhu je relativně přehledná. Běží se celkem 4 okruhy, 2,5 km jedním směrem – otočka – 2,5 km zpět po místní promenádě. Díky tomu jsem schopen sledovat dějství závodu na předních pozicích. Postupně zastabilizuji tempo na 3:30-3:40min/km a běžím. Po 5 km se zorientuji na trati, 10 km za mnou a tělo stále běží bez známek únavy, 15 km a já se konečně zahřívám z ranního mrazíku, 18 km první známky potu, 20 km už bych si sednul, ale doklepnu to. Výsledný čas na 21 km 1:16:00 hod stačí na 12. nejrychlejší čas v PRO. Hodiny se zastavují na 4:08:26 a svůj první start v PRO dokončuji na 29. místě. Mezi amatéry by tento výsledek stačil na celkové vítězství.
Výborného výkonu dosáhl Jiří Kesl, který hned při své premiéře na světovém poháru obsadil suverénně 1. místo v kategorii 18-24 let. Jirka ukázal, že je na nadcházející sezónu českých pohárů kvalitně připraven a bude potřeba s ním počítat. Slovensko mělo na startu horké želízko v podobě Ondry a ten díky pekelnému výkonu na kole a kvalitnímu běhu obsadil celkové 9. místo. S výkonem asi také nebyl 100% spokojen, ale celá sezóna je teprve před námi…
Závod byl velice důležitý a vnímám jej pozitivně. Ukázal zlepšení, ale především slabá místa na kterých se nyní bude tvrdě makat! Získal jsem potřebnou motivaci k dalšímu tréninku a tvrdě jsem pochopil rozdíl mezi amatéry a profíky. Nyní jsem s Jirkou, mojí přítelkyní Karčou, Ondrou a Matějem v 400 km jižně vzdáleném Benidormu. Zde proběhne poslední 10-ti denní soustředění v teple a vzhůru na další závody. Příští velká akce 4.5. Mistrovství světa v long distance ITU Pontevedra.