© 2023 by PERSONAL TRAINER. Proudly created with Wix.com

V nebi: Soustředění Livigno 16. – 26.7.2018

     Po závodech v Německu jsem rovnou jel na vysokohorské soustředění do Italského Livigna. Složení více než hvězdné - Sebastian Kienle (+Tina Kienle) a Bradley Weiss (+Nina Orzechowska). Ubytování z říše snů včetně 5-ti chodové večeře a regenerační zóny s výhledem na zasněžené Alpy 24 hodin denně. K tomu přidejte levné pivo, hory, ze kterých se vám ani po 5hodinách v sedle kola nechce na hotel a ty nejlepší croissanty plněné krémem, co jsem kdy jedl, a to ke každé snídani. Tuto nabídku jsem prostě musel přijmout!

      Plaveme v místním 25m bazénu, sjíždíme jedny z nejhezčích kopců, ve kterých jsem kdy jezdil a běháme podél ledového potůčku napájejícího Lago di Livigno. Vpodvečer porovnám tréninkem zničené svaly šampionů a ještě stihnu zhlédnout závěr etap Tour de France. Do toho spím 2x tolik než jsem normálně zvyklý a v průběhu dne tiše naslouchám rozhovorům mezi dvěma mistry světa.  Řešila se opravdu zajímavá témata - přes politickou situaci v Německu/JARu, včetně našich prezidentů (Miloš vyhrál na plné čáře), plánovaných dětí, investic, závodních zkušeností až po zážitky z cest.

     

Klukům ani v jedné disciplíně nestačím, ale to mi nebere vítr z plachet a každý večer když usínám, se těším na další tréninkový den. V místních kopcích si uvědomuji, že mám tu nejlepší práci na světě a žiju tak, jak právě chci. Kdo to může říci?

 

Struktura dnů byla velice podobná:

7:00                       budíček

7:30 – 8:30          1.fáze (nejčastěji běh)

9:00                       snídaně

9:30-10:30           spánek

11:00 - …              2.fáze (nejčastěji kolo)

16:00 – 17:00     spánek

18:00 – 19:00     3.fáze (nejčastěji plavání)

20:00                     večeře

21:00 – 23:00     RHB a masáže

24:00                     večerka

 

     Odvážím si mnoho nových zážitků, tréninkových motivů, myšlenek, doporučení, lahví vína, těstovin a kamarádů. Bradleyho ani Ninu jsem před příjezdem do Livigna neznal, ale opět jsem si ověřil, že triatlonisti jsou po celém světě v pohodě a je jedno, zdali jste mistr světa (případ Bradleyho z Xterry 2017) nebo objíždíte krajské hnojáky (to jsem zase více já :-)). Stejně jako Sebi byli velice přátelští, otevření, upřímní, sebevědomí a inspirující.

 

     Co jsem se naučil nejdůležitějšího je, že NIKDY NEVÍŠ, CO BUDE ZA 30vteřin, PROTO POKUD MÁŠ SÍLU, ŘEZEJ DO TOHO HLAVA NEHLAVA!!! Kluci netrénují o moc více než já, ale soustředí se na intenzitu. Pravidelně střídají tréninky s nízkou a vysokou intenzitou. Nízká intenzita je opravdu nízká a na vysokou jsem si s sebou raději bral hajzlpapír i s pytlíkem na zvracení. Každý jsme výkonnostně jinde, takže se pravidelně stávalo, že jsme se na úseky rozdělili a jeli si to svoje. Poté jsme se opět sjeli/seběhli/splavali a pokračovali společně. Právě zde se pozná správný závodník. Není cílem vždy uviset toho nejlepšího, někdy je méně více! V době, kdy všichni sledují watty, tepovou frekvenci a propočítávají různé koeficienty efektivity, jsem byl potěšen, že zde se šlo v první řadě na pocit a čísla byla až sekundární ukazatel. Více věří pocitům vlastního těla než budíkům. Systém je tak jasný - cítím se unaveně - tak budu odpočívat. Mám dnes dobré nohy? Tak do toho trochu práskneme.

 

     Nebyl jsem zde jako fyzioterapeut, masér, sparing, řidič ani průvodce, ale jako rovnocenný člen týmu, který pracoval společně. A to pro mě byla ta nejlepší odměna.

 

      Na Challenge Prague jsem psychicky i fyzicky připraven.  

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload