To, že si den před závodem připravíte svoji kupičku a vypucujete kolo ještě neznamená, že na závod hladce odjedete. V pátek 6.7. okolo oběda startuji v dešti po hodinovém doprošování, nadávání a pobíhání po domě auto přes kabely a vyrážím směr Pálava. Na místě již čeká tréninková skupina mého trenéra Zbyška Zemana, borci Tomáš Plojhar a Jiří Kesl. Složíme kola a jedeme si projet závodní trať cyklistiky. Přidá se i Franta Schoval se svými svěřenci a společně vyzdobíme Instagram krásnou stories na téma „jaká je zima v Lednici“. Zde již potřeba složit první pochvalu organizátorům za značení trati. Vše bylo den před závodem perfektně označeno a to včetně těch největších děr na silnici. Z loňského roku jsem si nenáročnou trať pamatoval, nyní jsem pouze přidal do kůry mozkové informaci o nejlepších průjezdech zatáček, kdy jet vpravo nebo vlevo z hlediska struktury asfaltu, a kde se bude skákat. Po kole krátký klus, hovor s trenérem, večeře, fotbal, pivko(-a) a místní specialita - „skořicové listí“. Pro hladové čtenáře se jednalo o slabé trojúhelníkové těstíčko upečené v troubě, poctivě vymáchané ve skořici a podávané s tvarohem a povidly.
Závodní horko v Lednici a okolí
Start je ve 12:00, takže dostatek času na spánek a přípravu. Do míst závodu přijíždíme 2hodiny před startem. Zaparkujeme na nedaleké louce a vzhůru na registraci. Vyšperkujeme kola závodními čísly a na tělo hodím novou kérku ve tvaru čísla 10. Kolo do depa a pak jdu najít nějakého dobráka, ke kterému dám ostatní zbylé věci (nakonec to schytal Honza Šneberger a jeho karavan - díky). Loni jsem zde byl druhý za loučícím se Filipem Ospalým a rád bych již prolomil šňůru 2.míst… Tropické teploty, které na dnešek hlásí, by mi k tomu měly pomoci. Horko v závodě totiž na rozdíl od ostatních vítám (většinou). Možná jsem na solární pohon. K největším favoritům závodu určitě patří letošní mistr ČR v půlce i celém Ironmanu Tomáš Řenč, nestárnoucí Karel Zadák, Honza Šneberger, loni třetí Petr Vabroušek a „černý kůň“ při svém prvním startu na těchto tratích Tomáš Plojhar.
Všech 200 triatletů se shlukuje na břehu Novomlýnské nádrže. Teprve ponořeni po pás ve vodě zjišťujeme, kam vlastně plaveme. Vlny znesnadnily orientaci i na břehu, ale v mém případě bylo hlavní příčinou zapomenutí kontaktních čoček. Holt nesmím plavat první :-). Voda 23,6°C, takže neopreny povoleny a jeden okruh o délce 1,9km před námi. Místní kněz nám dá požehnání, vyslechneme českou hymnu a jde se na věc. Stojím hned vedle Tomáše Řenče a po startovním výstřelu šup do jeho nohou. Sám jsem překvapen, že s jeho uvisením nemám větší problém. Do naší miniskupinky se přidá ještě Víťa Kučera. V tomto složení absolvujeme celou plaveckou část a na skupinku pronásledovatelů naženeme 2,5minuty. Vítr se postaral o opravdu slušné vlny, které nám uštědřily pár příjemných lokanců. Pití vody v kraji vína si užívám 26:57minut, prvním depem proletím ze všech závodníků nejrychleji a na kolo nasedám jako první. Nezvyklý pocit.
Karlovi v zádech a nikdy jinak
Čeká mě cyklistika dlouhá 90km ve 3 okruzích, 15km jedním směrem, otočka a zpět. Trať je technicky nenáročná, vyzdobená dvěma nepříjemnými brdky. První okruh absolvuji sám a pedály rozhodně nešetřím. Po 30km jsem dojet dvojicí největších favoritů Karlem Zadákem a Tomášem Řenčem. Karel za to okamžitě v nejprudším stoupání bere, ale já jsem za ním jako na gumě. V této chvíli jsem se dostal na svoji srdeční maximálku za závod (172 tepů, ANP na kole mám 155 :-)), ale Karla jsem nemohl nechat ujet. Tom zaostává a tak se na čele osamostatňujeme. Zbývajících 60km jedeme spolu, jak jen to pravidla o draftingu umožňuje. Lépe řečeno já jedu za Karlem, protože se mi ho podařilo předjet jen jednou na cca 5min. Je to ale vůbec poprvé, co jsem schopen udržet Karlovo tempo a zde patří díky Zbyškovi za zvýšení mé cyklistické výkonnosti. Postupně se vzdalujeme celému startovnímu poli a nůžky se nečekaně rozšiřují. Do druhého depa přijíždíme spolu s náskokem 5minut na Tomáše.
Přepisuju svoje tabulky
Na běh se „těším“ a věřím, že Karla porazím. Další závodníci již ztrácí více než 10 minut, takže pokud se nestane nic nečekaného, neměl by do boje o zlato/stříbro nikdo jiný promluvit. V triatlonu je ale možné vše. Již několikrát jsem podcenil situaci a chytil křeče, upekl se, zabloudil nebo si podvrkl kotník. Dokud nejste v cíli, může se stát cokoliv… Celkem na nás čekají 3 okruhy po 7km. Stejně jako na cyklistice je trať vedena 3,5km jedním směrem po hrázi nádrže a pak zase zpět, pěkně v otevřeném prostoru a bez stínu. Při běhu jsem uvažoval o změně závodu z PALAVArace na SAHARArace. Prvních 7km rozbíhám i na sebe velice svižně a jsem překvapen, že můj náskok na Karla je „pouhých“ 40 vteřin. Druhých 7km se již teplo začíná zažírat do těla a vítr při cestě zpět od otáčky na silách moc nepřidá. Nejsem v optimální běžecké formě a začínám se s během prát. Naštěstí podle výrazu ostatních závodníků vidím, že jsme na tom všichni stejně. Zachrání mě informace od kluků po trati (Lukáš Pazdera, Jiří Kalda…díky!), že po 14km mám náskok 1:40min. To mi vlije krev do nohou a společně s předjezdcem na kole Petrem Kodajekem se vydávám na poslední okruh. Zde se už naštěstí nic nemění. Křeče nenastupují, tělo je přehřáté a hladové, ale funguje. Po 4hodinách a 4minutách dobíhám do cíle, šňůra druhých míst je konečně prolomena! A světe div se, ale připisuji si svoje historicky první vítězství v polovičním ironmanu na Českém území. Druhé místo bez problémů uhájí Karel s konečnou ztrátou 3:30min a jako třetí se v cíli objeví Tomáš Řenč. Ten již ztratil téměř 17minut. Týmový kolega Jiří Kesl i přes všechny problémy na trati dokončil na slušném celkovém 11.místě a ovládl věkovou kategorii do 24 let. Tomáš Plojhar bohužel neměl den a po prvních 7km běhu ze závodu odstoupil.
Děkuji řediteli závodu Tomáši Novotnému za možnost zde startovat. Oproti loňsku se opět závod posunul, změny v depu a cyklistické části byly dobrou volbou. Průběžné prostřihy ze závodu na Facebook jsou taky super myšlenka. Silný vítr a vysoké teploty udělaly z na první pohled lehkého závodu doslova peklo a já tímto smekám klobouk před všemi, co závod dokončili. O náročnosti závodu hovoří i to, že téměř čtvrtina závodníků se nedostala do cíle. Na druhou stranu bych v příštím ročníku uvítal ještě jednu občerstvovací stanici na běhu. Po doběhu do cíle jsem byl komentátorem tázán „na co má závodník v cíli největší chuť“. Hodně blbá otázka. NA STUDENÝ PIVO!!! I přes usilovné volání do místního bufetu jsem si pro jedničku musel skočit sám :-(. Po závodě jsem se přemístil do nedalekého Přerova na svatbu kamarádů z vysoké školy (Davida Koláře a Barbory Svozilové). Zde jsem promrhané energetické zásoby a vypocené tekutiny dostatečně dočerpal. Děkuji všem fanouškům po trati, organizátorům i závodníkům, kteří mě hnali do cíle. Závody doma mají díky tomu to neopakovatelné kouzlo.
Můj další závod je letos poslední start v Německé lize na sprint triatlonových tratích, tentokrát ve Verlu. Uvidíme jak, se mi bude dařit na hodinovém závodě. Možná si po té půlce ani nevšimnu, že už jsem v cíli.