© 2023 by PERSONAL TRAINER. Proudly created with Wix.com

Gutes Team, gute Ergebnisse aneb další lekce němčiny a německých reálií

22/6/2018

Lekce vítězů na TT Harsewinkel

 

      V sobotu 9.6. vyjíždím po ranním plaveckém tréninku z Prahy směr Harsewinkel na třetí závod NRW ligy. Po příjemných 650 km se navečer dostávám do deštěm zahalené krajiny severního Vestfálska. Najíst se, pomodlit za lepší počasí na zítřejší závod a spát. V neděli se probouzím do studeného rána, ale dešťové mraky jsou naštěstí z oblohy pryč. V nezvyklé ranní pohodě, která pro změnu nezahrnuje obligátní vstávání v pět ráno, se přemístím na start závodu a čekám na příjezd kompletního týmu TRI team MAXMO Mönchengladbach. Jako vždy se postavíme na start závodu čtyři, ale nyní pojede každý sám za sebe. Nominováni byli Sven Wies (týden před tímto závodem se umístil na 3.místě MS v Šamoríně na tratích 1,9 – 90 – 21 v kategorii 30-34let), Sven Imhoff (4.místo v kategorii 35-39let), Torsten Jungbluth a já. Závodní distance jsou stanoveny na 1 – 37 – 10km. Protože je to teprve 14 dní po IM Lanzarote, ze kterého jsem se vrátil opravdu hodně rozbitý, nemám dnes tušení, jak vysoko budu v závodě schopen „vytočit budík“. Ještě nikdy jsem takto brzo po IM nestartoval, takže jsem šel do závodu s čistou hlavou. Buď to půjde, nebo se po trati závodu projdu…

     Jak již bývá v Německu zvykem, závodí se od rána do pozdního odpoledne, od dětských supersprint triatlonů až po polovičňáka. Amatéři i profíci si můžou vybrat dle libosti a celkem se na tratích protočí 1 800 lidí. Jen v naší NRW lize startovalo 78 borců. Závod začal až po obědě, plavalo se ve venkovním 50m bazénu na 8 drahách a dokud jsem to na vlastní oči neviděl, nevěřil bych, že do něj vypustí všech 78 chlapů zároveň. Já jsem zvolil nejrychlejší dráhu a bojoval s 9 dalšími borci o co nejlepší pozici. Společně jsme se mezi sebou domluvili, kdo za kolik poplave. Já dle „Cogy Schule“ si ubral cca 1min a hrdě se hlásil k času 12 minut. 8 plavců mě oproti 1 800 na IM Lanzarote zas tak nestresovalo, navíc nikdo neměl 2metry a 120kg. Prvních 100m bylo opravdu zajímavých především na první obrátce, kdy jste po odrazu museli plavat u dna a podplavat závodníky za vámi. Po prvních 150m se vytvořil vláček a já zakotvil na 4. místě, postupně jsem se propadl až na 5.-6.místo. Skupinka držela konstantní tempo a já si po 600m musel vystoupit. Zde nebyla nejdůležitější část závodu. Po kilometru plavání vylézám z vody v čase 13:00, na nejrychlejšího plavce ztrácím 1:20, ale 2.místo, které drží můj týmový kolega Sven Wies, je vzdáleno „jen“ 13 vteřin. Můj atak v depu na snížení ztráty se ale nekonal, všichni jsou podezřele rychlí. Z depa vystřelili jak silvestrovské rakety.

     Na kolo naskakuji ve skupince borců peroucích se o 3. – 6. místo. Závod je bezhákový a tak musíme všichni dodržovat 10m rozestupy. První kilometry napaluji a sjíždím jednoho závodníka za druhým. Tento pocit popravdě moc neznám, takže jsem do toho ještě přišlápl a užívám si rychlost. Bohužel moje nesmrtelnost skončí po cca 4km, kdy mi nohy oznámily, že takto to dál nepůjde a soupeři začínají ujíždět mě. Nakonec zakotvím ve třetí skupince, čelo závodu ale stále bylo v dohledné vzdálenosti. Společně objíždíme dva cyklistické okruhy a do druhého depa přijíždíme po 51:59 min se ztrátou 2,5minuty na prvního závodníka. Druhé depo zvládám o poznání lépe než to první a vybíhám z naší skupinky první.

     Před námi jsou 2 okruhy po 5km, takže není na co čekat a já roztáčím svoje nohy v tempu 3:20min/km. Tělo naštěstí spolupracuje, ale soupeři na prvních 3 pozicích jsou daleko a pronásledovatelé vypadají v tempu 3:20min/km jako doma. Na 4.km jsem dokonce předběhnut Paulem Sengerem a dostávám se na 4.místo. Vím ale, že pokud se v Ironmanu rozhoduje na posledních 10km, tak zde se láme chleba na posledních 3km. Chytám druhý dech a postupně předbíhám závodníky, kteří doposud vypadali tak sebejistě. Jediný, kdo se drží za mými zády, je Paul. Na 7.km se dostávám i před vedoucího Svena Wiese z mého týmu. 8-9km běžím na hraně svých možností a snažím se odradit nápor Paula. Z ladných dlouhých kroků, které jsem měl po výběhu z depa, tu zůstal jenom cupitavý, kroutivý a hekající styl unaveného Ironmana. Makám, ale vím, že pokud se Paul přede mě chce dostat, tak ho to bude bolet víc než mě - a mě to bolí kurevsky :-). Vím, že ve finiši bych jej dnes neporazil, ale naštěstí toho má také plné zuby a smiřuje se s 2.místem. Já si tak dobíhám pro své historicky první VÍTĚZSTVÍ v NRW lize a s časem na 10km 34:34 (počítáno od seskočení z kola) nemohu být než spokojen. Sven Wies nakonec uhájil 3.místo, Sven Imhoff dokončuje na 24.místě a Torsten Jungbluth je 36.

     Jako tým jsme nakonec v celkovém součtu také na 1.místě, takže ALLES GUTE a můžu jet 6,5hodiny domů :-). Po závodě jsme si vzájemně pogratulovali, dali jedno pivko z basičky, kterou jsme vyhráli na stupních vítězů (pomalu se blížím k vytouženému 3 litráku plného točeného piva) a probrali základní informace k dalšímu závodu, který bude již za týden.

 

 Lekce německé velkorysosti na TT Mönchengladbach

 

     Týden utekl jako voda a já opět pádím směr Severní Vestfálsko, nyní přímo do mateřského města našeho týmu, tedy nach Mönchengladbach. Z Jičína do Prahy, z Prahy do Plzně a poté společně s Martinem Pejsarem vstříc dalšímu dobrodružství vzdálenému 850km. Dva dny před závodem zjišťuji, že se nezávodí individuálně na tratích sprint triatlonu, ale pojedeme týmovou časovku. Nevadí, umíme všechno :-). Po „pár“ hodinách strávených za volantem přijíždíme do vily našeho hlavního sponzora Olivera Diensta, kde přespíme. Oliver je majitel cca 60 lékáren a triatlonový fanatik. Pokud chcete být jeho zaměstnancem, musíte dělat triatlon :-). Ve vile je již připravena hromadná večeře pro celý tým. Těstoviny, pečivo, pomazánky, ovoce, zelenina, sýry a pivko té nejlepší kvality a teploty. Všichni společně zasedáme ke stolu a fungujeme jako jedna velká rodina. Já mám samozřejmě nejblíže k česky nebo anglicky mluvícím členům, ale i s němčinou si začínám pohrávat. Pouze mě již prosím neposílejte do špajzu pro suroviny, které na mě vychrlíte za 0,5 vteřiny. Piva jsem však přinesl dvojnásob :-). Večer trocha relaxu u fotbalu a pak už dlouhý předzávodní spánek.

     Okolo dvanácté se na kolech přemísťujeme do míst závodu na hlavní náměstí ve městě Mönchengladbach, kde se mi dostává lekce pravé německé velkorysosti. Zhruba 200m od startu závodu máme týmové zázemí s hromadou jídla, pití, prostorem na natáhnutí, servismanem našich kol (s mojí Motorkou měl dost práce :-)) a úschovnou všeho potřebného. Jdu udělat rychlou prohlídku a nestačím se divit. Němečtí grandi postavili na náměstí 25m dlouhý bazén o 8 drahách na jedno použití, depo, cílový prostor a několik podií v to nepočítaje. Nejvíce v šoku jsem však byl z bazénu. Gumová káď o hloubce cca 0,75 m s pevnými plastovými hranami na obrátky, při kterých jste se museli odrážet na zlomu voda/vzduch, jinak se deska rozhýbala a vy jste smekli, to jsem ještě nezažil. Radnici proměnili v registraci a já si jen říkám, že pokud takto vypadá 3.liga, chtěl bych jednou vidět, co se děje v té první…

     Závod je vypsán na tratě 0,5 – 20 – 5km. Týmy startují po 1minutě za sebou podle pořadí v průběžném žebříčku a v cíli se počítá čas třetího nejpomalejšího. Náš tým je aktuálně na čtvrtém místě ligy a do závěrečné nominace se dostal Sven Wies, já a bráchové Martin a Jára Pejsarovi. Zde platí více než kde jinde, že „řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek.“ Předpokládaným slabším článkem budou vzhledem k pracovní vytíženosti Martin nebo Jarda, ale defekt, pád nebo křeč může vše rychle změnit. Plaveme ve vláčku za sebou a 500m zvládáme v čase 6:57min. Depa jsou neobvykle dlouhá a i zde se snažíme nahnat co nejvíce času na soupeře. Rychlý přeběh i depo se díky zkušenostem z krátkých triatlonů naštěstí nezapomínají. Cyklistika je vedena uličkami města s mnoha kruhovými objezdy, zatáčkami o 90° a 180°, celkem se protočíme na 5 okruzích po 4km. Trať si nebylo možné vzhledem k probíhajícím závodům od ranních hodin projet, proto se mi podaří si v prvním okruhu lehce potykat s jednou zátarasou a kvalitně prověřit nové špalky se zadním pláštěm. Naštěstí jsem se udržel v sedle a velká ztráta to pro tým nebyla! Všichni poctivě točíme, ale při Svenově špici se jede o 5km/hod rychleji, vydrží tam 3x déle než my a nikomu se poté nechce střídat. Už by jim ty motorky měli vážně zakázat :-)!!! Cyklistika nám opravdu sedla, naše skupinka ukázkově pracuje a sjíždíme jeden tým za druhým. 20km zvládáme za 29:47min. Do druhého depa se dostáváme v dobrém rozpoložení a věříme v kvalitní výkon na běhu, který se po tak skvělé večeři musí dostavit! Společně vybíháme do 4 okruhů po 1,25km v centru města. Po prvním okruhu se na občerstvovací stanici zdržuje Martin a je rozhodnuto o trojici, která bude pospolu dobíhat do cíle. Jára je z nás nejslabším běžcem, ale společně s naší podporou předvádí neuvěřitelný výkon a 5km absolvujeme za 16:26min. Podpora spočívá ve střídavém nebo současném tlačení do zad. Já beru bedra, Sven tlačí mezi lopatky. Nejdůležitější je to vždy po obrátce o 180°, kdy musíte nabrat rychlost. Případně peláším každé kolo napřed na   občerstvovačku a beru kelímky pro všechny tři. Celkový čas 56:25min nás staví do popředí, ale řada týmů je ještě na trati. Čekání se protahuje a i zde dochází k chybám ve výsledcích. Některé týmy plavaly o 50m méně, jiné zase jely místo 5 kol jenom 4. Čipy, nečipy, zmatků je mnoho a po dvou hodinách čekání se balíme a jedeme domů. Až druhý den zjišťujeme, že jsme se umístili na 2.místě. Krásná práce!!!

 

 Dva víkendy, dvě lekce němčiny, dvě umístění na bedně

 

     V Německu se začínám cítit opravdu dobře a uprostřed týmu mám dojem, že jsem mezi lidmi, které znám celý život. Moje němčina se díky opakovaným cestám a velkému úsilí posunula z prvňáčkovské fáze na úroveň žáčka 2.třídy ZŠ, a jak říká kapitán: „Petr, das is nicht probleme.“ Dva víkendy za sebou jsem podával kvalitní výkony, takže nyní vzhůru trochu potrénovat a potrápit kamarády v Čechách i Moravě. Dalším závodem bude 7.7.2018 Palava Race.

Share on Facebook
Share on Twitter
Please reload