Po otvíráku sezóny na krátkých duatlonových tratích v Březích tu je již tradiční jarní peklo severozápadu s názvem long duatlon KRUŠNOMAN. Termín 12.5.2018 musel mít každý správný dlouhotraťař ve svém diáři tučně označený už na Silvestra. Na startu, jak již bývá zvykem, se sešlo opět rekordních 300 závodníků napříč všemi věkovými kategoriemi. Mohli jste si vybrat z krátké nebo dlouhé varianty, ale kdo chce zažít ty pravé emoce, bolest, radost a zadostiučinění, má o výběru rozhodnutu během několika milisekund :-).
V long variantě se závodí na distancích 5km běh (1 okruh) – 82km cyklistika (2 okruhy) – 15km běh (3 okruhy). Výstavba bobové dráhy na sjezdovce měla za důsledek změnění běžecké tratě, a dle organizátora Tomáše Langhammera byla změna k lepšímu. Trať prý bude více běhavá. „Tome, mohu tě uklidnit, trať rozhodně lehčí není a opět jsi ji dokázal ztížit!“, volám v duchu. Počasí vyšlo snad nejlépe, co pamatuji. Sluníčko, minimální vítr, suché silnice a vzduch plný bílého bordelu z pelichajících pampelišek (radost se z plných plic nadechnout :-)). Mimo rekordní množství startujících se zde sešla největší česká špička na dlouhých tratích za dobu existence závodu (k dokonalosti chyběl Honza Oppolzer, Tomáš Mika, Honza Jakubíček, Lukáš Krpec a Honza Šneberger). Favoritů bylo hned několik, ale všem vždy přelámal zuby nesmrtelný a neporazitelný Karel Zadák. Všichni tedy netrpělivě očekávali, kdo usedne na trůn dlouhotraťových duatlonistů pro rok 2018.
Závod: Bude nová taktika průšvih nebo krok kupředu?
1.běh – Za sedmero horami a jednou sjezdovkou
Netradičně se startovalo dole pod sjezdovkou a hned v úvodních metrech náš čekal přímý, pro někoho rozehřívací a pro někoho konečný, výběh sjezdovky. Poté se trať napojila na trailové cesty a bylo jasné, že první běžci nahoře budou ve výhodě proti špalíčku pronásledovatelů. I přes tuto jasnou taktickou myšlenku jsem první běh a především výběh „vypouštěl“. Poučen z duatlonu Břehy, kdy jsem hrdě naskakoval jako první kolo, abych vzápětí nebyl schopen otočit pedál, jsem zde chtěl pošetřit síly na kolo a teprve tam začít rozhazovat esa. Po výběhu sjezdovky hájím krásné 15.místo a snad se nikoho nedotknu, ale polovinu běžců před sebou neznám ani jménem. Postupně natahuji krok a propracovávám se dopředu. V té době je již vepředu s lehkým náskokem Tomáš Řenč. Kdo tu už někdy běžel, tak ví, že kilometry zde naskakují proklatě pomalu a průměrné tempo těch nejrychlejších je okolo 4:20min/km. Skupina závodníků se pomalu natahuje a ve druhém (nejdelším) výběhu po asfaltu se začíná ukazovat, kdo na to má, a kdo, nabuzen adrenalinem (sypáním), přepálil. Tomáš si drží minimální náskok a já jsem již v první skupince pronásledovatelů s ostatními favority (Zadák, Pazdera, Kočař, Bednarský…). Ve zhruba polovině prvního běhu se sbíhají dva bývalí specialisté na olympijské tratě Řenč – Kočař tvořící silnou dvojici, která dobíhá do cíle s 15vteřinovým náskokem na pronásledovatele. Já hájím 3.místo a po několika letech nevyjíždím z depa jako první. S odstupem 30 vteřin za mojí skupinkou dobíhají další silní cyklisté i minulí vítězové (Slatinský, Wainer, Holub…).
Cyklistika – Šípková Růženka spí, Hloupý Honza je za pecí a já jedu na koze
Lukáš za to bere zostra hned od začátku a pomalu se vzdaluje. Tomáš zaostává. Karel skáče na svého černo-červeného démona a vydává se na stíhací jízdu prvního závodníka. Já opět kroutím hlavou nad silou jeho nohou a uvíznu v meziprostoru. Věřím, že s Tomem vytvoříme kvalitní stíhací dvojici. Na 10km se dostávám před Toma a po lehkém zvýšení tempa zjišťuji, že jsem sám. Vepředu je již dvojice Kočař – Zadák, která je odhodlána navýšit svůj náskok před závěrečným během na maximum. Pevně chytnu nástavce, hodím velkou a začnu drtit čelisti při sólo jízdě. Tratě zde jsou opravdu kvalitní. Výjezdy střídají sjezdy, mnoho nebezpečných zatáček zde nenajdete, opravené silnice mají rychlý a hlavně bezdírový povrch, okolní krajina je pro znalce flory i fauny žijící encyklopedií. Možná tu žije i vyhlášený pidlák povidlový, ale bohužel jsem to moc nevnímal. Rozhodčí poctivě dohlíží na dodržení pravidel, ale vzhledem k profilu cyklistiky nemají mnoho práce. Důvodem bude zajisté poctivost účastníků, ale i nekompromisní terén, který dokonale nadělí startovní pole. Silní cyklisté jdou stále dopředu a příležitostní trenažéroví jezdci se modlí o ukončení této části, protože netuší, že běh bude ještě horší. Můj průběh cyklistiky je velice podobný minulému ročníku. Jedu osamocen mezi 2 skupinkami. První se pomaličku vzdaluje a druhá mě pomalu sjíždí. Po prvním okruhu vidím, že Lukáš má na Karla náskok a všichni si pojedeme pěkně za své. Skupina za mnou čítá 4 jezdce a mám na ně náskok cca 30 vteřin. Na 75km jsem dostižen (pro mě neznámým) závodníkem Sebastianem Retzlauffem z Německa. Až v cíli jsem pochopil, proč mi nerozuměl, když jsem na něj houkl, aby koukal střídat…:-)? Na špic se mu ale nechtělo a tak hrdě uhájím průběžné 3.místo až do druhého depa. Na Lukáše mám zásek 4min a na Karla 3,5min. Skupinka pronásledovatelů ztrácí okolo 30 vteřin.
2. běh – Potřebuju sedmimílové boty
Druhý běh zde vždy kvalitně promíchá pořadí, takže věřím v zázrak a chci se posunout v pořadí dopředu. Lukáš běží super a evidentně si nechce nechat své premiérové prvenství na zdejších tratích nikým zhatit. Na druhou stranu Karla stála stíhací jízda hodně sil a jeho běžecký projev neodpovídá výkonnosti. Během prvního ze tří okruhů smažu téměř 3minuty a mám Karla nadohled. Před polovinou druhého běhu se spolu projdeme do kopce a já jej poprvé v historii předlezu. Posun na druhé místo však není novinkou. Dostatečně jíst, pít, chladit a nedělat zbytečné pohyby, které mohou nastartovat vyčkávající křeče. Hodinky tikají a Lukáš si drží 3minutový odstup. Za mnou stále bojuje Karel a Lukáš Slatinský, který běží snad více uvolněně než já. Karty jsou rozdány a já se na začátku posledního okruhu smiřuji s uhájením 2.místa. Můj vrchol má přijít až za 14 dní na IM Lanzarote. Přepnu do udržovacího modu a ukrajuji metry k blížícímu se cíli. Po necelých 3:50 hodinách je dobojováno. Lukáš se již v cíli šibalsky směje a já mohu opět jenom smeknout. Předvedl suverénní výkon a nikdo jej nebyl schopen ohrozit. Já jsem si vylepšil cyklistický osobák na těchto tratích o 2,5min, porazil Karla a kvalitně potrénoval. Jsem spokojený! Na třetí místo se nakonec díky skvělému běhu propracoval Lukáš Slatinský. 4.místo uhájil Karel, 5. byl Honza Wainer a 6. mladíček Petr Cmunt.
Po závodě sjedu s týmovým kolegou Jirkou Keslem a Renatou Benčovou do Litvínovského bazénu. Vyplaveme, porelaxujeme v páře, protáhneme. Hurá zpět do Klín. Těstoviny, kofola a pokec s kamarádama. Vyhlášení vítězů a se západem slunce jedu s mojí maminkou, která celou dobu fandila a informovala, domů do Jičína.
Trochu mě ta druhá místa začínají štvát, ale sem se vždy budu rád vracet. KRUŠNOMAN má svoje kouzlo, atmosféru, krásu a hlavně - chleba se škvarkama v cíli.
Dalším závodem a prvním vrcholem letošní sezóny je Ironman Lanzarote, kde chci urvat slot na Hawaii. Snad mě bude síla provázet…