Poslední sobota v dubnu již několik let patří otvíráku duatlonové sezóny v ČR. Duatlon Břehy je jarní klasikou stejně jako Paříž – Roubaix, Bostonský maraton nebo domácí finále extraligy v ledním hokeji. V roce 2017 jsem zde byl bramborový za Karlem Zadákem, Pavlem Petráskem a Tomášem Plojharem, takže letos bylo rozhodně vylepšovat. Tropické teploty, ověřené tratě 6,6 – 24 – 3,3km, pole nabité 92 závodníky a hromada bolesti, to byl letošní ročník.
Start byl posunut do odpoledních hodin na 14:00, což je z hlediska spánku před závodem příjemná změna. Postupně jsme se sjeli do kempu ve vesničce Břehy nedaleko Přelouče. Registrace, ukládání vybavení do depa, první setkání s mnoha kamarády po dlouhé zimní přípravě a očíhnutí optické formy (kostlivce roku opět bezkonkurenčně vyhraje Honza Šneberger). Rozjet, rozklusat, prosypat, poslechnout rozpravu a jdeme na věc!
Dva okruhy okolo rybníka Buňkov v prvním běhu mi potvrdilo dobrou běžeckou formu. Nikomu se nechtělo tahat, takže po cca 2,5km natahuji krok a jdu do sólo úniku. Skupinka favoritů si mě však hlídá a nepouští moc daleko. Do 1. depa dobíhám na 1. místě s náskokem 10 vteřin na největšího favorita Karla Zadáka. Tomu je hned v patách Lukáš Pazdera a Pavel Petrásek. Pátý nejrychlejší běžec, Honza Šneberger, již ztrácí více jak 1 minutu. Naskakuji na kolo a chystám se rozjet „peklo“. To se mi povedlo, ale bohužel ne pro soupeře, ale pro moje nohy. Kontroluji zadní i přední brzdu, ale zde problém nebude. Silový projev je tragičtější než nejsmutnější dílo Williama Shakespeara a já musím přejít na frekvenční točení nohama, které na této trati nemůže uspět. Po 3 km jsem dostižen Karlem a od té doby vidím jenom jeho záda. Jede si svůj vlastní závod a já nejsem schopen ho ani potrápit :-(. Vzpruhou mi je roztrhání startovního pole na osamocené jezdce se stejně kyselými ksichty, jako mám já. Zabalit se mi to nechce, takže trpím, šlapu do pedálů nejlépe, jak umím, a věřím ve zlepšení (nepřichází). 20 tepů nad ANP prostě bude bolet vždy… Nakonec to zas taková ostuda není, protože na cyklistice uhájím průběžně druhé místo s minimálním náskokem na Pavla Petráska. Kolo jelo perfektně a nemohu si ho vynachválit, ale na jeho odložení jsem čekal těch nejdelších 38 minut v mém životě. Navlékám nový model Mizuno Wave Emperor 3 a jupíííí na závěrečné kolečko okolo rybníka. 90 vteřin ztráty na Karla neseběhnu a tak pouze hájím 2. místo. Předvádím i druhý nejrychlejší běh dne, který je mi slabou náplastí po drtivé porážce na kole. Jako třetí dokončuje Pavel.
Tento závod byl super testem aktuální formy a po zimě prvním setkáním s kamarády ze všech koutů republiky. Mnoho jsem toho vyzkoušel a vím, co příště udělat jinak (lépe). Za 14 dní bude očekávané poměření sil na kultovním KRUŠNOMANOVI, kde budu chtít srovnat letošní skóre s Karlem na 1:1 :-).
Dalším závodem je sprint triatlon 6.5. v německém Büschhüttenu.